Profesor Zdeněk Kudělka se narodil 4. prosince 1926 v Brně, kde trvale žije a působí. V letech 1945-49 vystudoval obor dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Tamtéž pak pedagogicky působil v letech 1951-59 a 1969-92, přičemž řadu let vedl oddělení, později Seminář dějin umění. Publikoval 200 vědeckých prací a několik set menších příspěvků. Jeho vědecký zájem se soustřeďoval hlavně na dějiny moravské architektury románské, barokní a funkcionalistické. Mnohé z jeho studií se týkají výhradně nebo zčásti architektonických dějin Brna. Příležitostně věnoval pozornost také modernímu výtvarnému umění, zejména dílu brněnských sochařů a malířů.
K objasnění počátků brněnské architektury přispěla jeho rozsáhlá studie Počátky brněnského dómu (otištěná v časopise Umění roku 1995). Celoživotní barokní studia vyústila v monumentální kolektivní publikaci Umění baroka na Moravě a ve Slezsku z roku 1996, v níž prof. Kudělka zpracoval části týkající se architektury a provedl náročnou redakci titulu. Několik závažných článků o architektonickém baroku Moravy otiskl v zahraničních časopisech a katalozích. Zásadní jsou rovněž jeho práce o moderní architektuře meziválečného období, ať již se jedná o monografii Bohuslava Fuchse, knihu Brněnská architektura 1919-1928 nebo koncepci dvou expozic: velké brněnské výstavy Fuchsova souborného díla, reprízované v letech 1995 a 96 v Praze a v Berlíně, a stálé expozice O nové Brno, otevřené loni na hradě Špilberku. Obě výstavy dělal ve spolupráci se svou manželkou. Zdeněk Kudělka se opakovaně vracel k architektonickému dílu brněnského rodáka Adolfa Loose a vyzvedl přínos některých osobností meziválečné avantgardy.
Šíři a úroveň jeho badatelské práce dokládá skutečnost, že měl největší podíl na vrcholné akademické edici Dějin českého výtvarného umění (která vychází od roku 1984), a to souhrnnými pojednáními o architektuře na Moravě v románské době, baroku a ve dvacátých letech našeho století.
Během svého působení na brněnské fakultě profesor Kudělka výraznou měrou přispěl k rozvíjení tradice tzv. Brněnské školy dějin umění, jejíž základ položili profesoři Václav Richter, Albert Kutal a Antonín Friedl. Po jejich smrti na počátku sedmdesátých let se stal profesor Kudělka vůdčí osobností moravského dějepisu umění. Díky němu má dnešní obraz dějin umění Brna a Moravy v nejednom ohledu podstatně členitější a přesnější podobu. Výsledkem zaujetí a odpovědnosti, s nimiž se věnoval pedagogické práci, je početná řada mladších historiků umění, kteří v Brně i daleko za jeho hranicemi úspěšně rozvíjejí svůj obor. Masarykova univerzita ocenila dílo profesora Kudělky udělením zlaté medaile roku 1991.