P. František Lízna

P. František Lízna už od útlého věku byl zarytým antikomunistou, kvůli čemuž byl celkem pětkrát vězněn; poprvé již v roce 1960 za hanobení sovětské vlajky. Vojenskou službu vykonával u Pomocných technických praporů a po jejím ukončení byl vězněn podruhé, a to za nepovolený přechod státních hranic. Později působil jako ošetřovatel v ústavu pro postižené na Velehradě, kde se setkal s jezuity. Zde objevil své poslání sloužit lidem a Bohu a v roce 1968 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1974 dokončil kněžské vzdělání, ale nedostal státní povolení tuto profesi vykonávat, takže nadále působil jako sociální pracovník. V roce 1978 podepsal Chartu 77 a začal se podílet také na šíření samizdatu, za což byl dvakrát zatčen a na počátku 80. let odsouzen k výkonu trestu 27 měsíců odnětí svobody. Zatčen byl ještě jednou, těsně před revolucí, po setkání disidentů v čele s Václavem Havlem. Po sametové revoluci se stal rektorem jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně a věnoval se také práci s vězni, za niž dostal Cenu Františka Kriegla. Podnikl několik pěších poutí, například do Santiaga de Compostela. V roce 2001 obdržel Řád Tomáše G. Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidských práv; kromě toho je držitelem řady dalších cen. Svou statečností, bojem za spravedlnost a charitativní prací se navždy zapsal do české historie.