Česká královna Eliška Rejčka, vdova po králi Václavovi II. a Rudolfovi Habsburském, žila po boku pana Jindřicha z Lipé v Brně. Spolu sídlili na Špilberku a Eliška si přála, aby po ní v jejím milovaném Brně zůstala trvalá památka.
Rozhodla se proto vybudovat kostel s klášterem a další dva kostely. Dlouho přemýšlela, kde by měly stát, ale nakonec se rozhodla ponechat výběr míst Bohu a náhodě. Se svými dvorními dámami vyšila tři hedvábné šátky a jednoho podzimního dne vystoupila na hradby Špilberku.
První šátek, který pustila do větru, se začal snášet hned pod hradním svahem na Staré Brno. Dopadl na místo, kde dnes stojí klášter, v jehož kostele Eliška odpočívá po boku svého milovaného Jindřicha.
Druhý šátek se zatočil ve větru, vystoupal vysoko nad hrad a zmizel v dálce směrem k hradu Veveří. Už ho nikdy nikdo nespatřil.
Poslední šátek zanesl vítr až ke vsi Komín, kde nechala vystavět kostel.
Obě stavby stojí v Brně dodnes a připomínají, jak hluboký vztah měla královna Eliška Rejčka k tomuto městu.
