Na kopečku v Africe, stojí stará věznice, ach ouvej,
na kopečku v Africe, stojí stará věznice, ach jo!
Vězňové se tetelí, hrají karty v posteli…
Mezi nima Babinskej, starej lotr mexickej…
Václav Babinský, přezdívaný také Pokratický Venca, se dal na loupežnické řemeslo se svou bandou kumpánů někdy kolem roku 1830. Jejich rajón byl poměrně široký – od středních Čech (kolem Lysé nad Labem) až po severní (až ke Šluknovskému výběžku).
Banda většinou přepadávala nic netušící poctivé lidi přímo v jejich domech. Jednou to odnesl mlynář Antonín Hein, který po odchodu lapků s lupem dostal mrtvici, jindy zase převozník Jan Krejza, jemuž vzali celoživotní úspory na koupi hospody. A došlo i na vraždu – Babinský v lese u Horní Kamenice osmi ranami nožem zabil pláteníka Jana Blumberga a obral ho o všechno, co měl.
Když ho nakonec přece jen dopadli (poté, co se mu podařilo utéct z pražské vazební věznice), soud mu roku 1840 za šest prokázaných zločinů z původních dvanácti napařil dvacet let těžkého žaláře. Odpykával si je ve špilberském vězení, proslulém po celé zemi svými krutými podmínkami.
Babinský však Špilberk přežil. Když byla věznice roku 1855 zrušena, převezli ho do Kartouz (dnešních Valdic). V roce 1861 se dočkal svobody – a světe div se, během let za mřížemi se opravdu napravil. Byl pokorný, zbožný a uctivý, takže získal práci zahradníka u sester v klášteře v Řepích u Prahy.
V pražských hospodách pak rád a často vyprávěl své dobrodružné historky – čím starší byl, tím víc je přikrášloval. Ještě za jeho života začala vycházet sešitová vydání příběhů o jeho osudech a Babinský se stal živoucí loupežnickou legendou.
