Jednoho slunečného dne se jako obvykle sešli v lednické hospodě po práci řemeslníci na sklenku vína. Nechyběl mezi nimi ani kolářský mistr Jiří Birk, vyhlášený svým uměním po celém okolí. Slovo dalo slovo, každý se chlubil svým řemeslem, až nakonec Birk prohlásil:
„Oč se vsadíte, sousedé, že zítra v šest hodin ráno, jakmile vyjde slunce, porazím v lese strom, udělám z něj kolo, a ještě ten samý den ho dokutálím až do Brna – dřív, než se zavřou městské brány!“
Sousedé se mu smáli a bez váhání s ním uzavřeli sázku o dvanáct tolarů. Byli si jistí, že se to koláři nemůže podařit, a těšili se na snadnou výhru.
Jenže Birk byl skutečně mistr svého řemesla. Vyrobil kolo, běžel z Lednice do Brna a dřív než se zavřeli brněnské brány, proběhl Židovskou, přes Zelný trh dorazil až na radnici a udivenému purkmistrovi předal hotové kolo. Protože šlo o dílo mistrovské, nechal je purkmistr Daniel Schramm pověsit v průjezdu Staré radnice, kde visí dodnes.
Birk sázku vyhrál, ale dvanáct tolarů mu štěstí nepřineslo. Lidé věřili, že mu při práci pomáhal čert, a začali se mu vyhýbat. Práce ubývalo, až nakonec šikovný kolář zemřel v bídě.
Birkovo kolo na Staré radnici nám ho však připomíná dodnes.
