Zastupitelstvo města Brna na svém zasedání dne 17. prosince 2002 schválilo udělení čestného občanství města Brna Miroslavu Paulíkovi.
Miroslav Paulík - významný propagátor České republiky v zahraničí, se narodil 2. 8. 1922 v Brně, kde prožil celé mládí. Maturoval na husovickém gymnáziu v roce 1941 a z důvodu uzavření vysokých škol se přihlásil ke studiu na Školu uměleckých řemesel v Brně.
Po roce studia, v roce 1942, byl poslán na nucené práce, nejprve do Německa a později do okupované Francie. Zde vykonával různé pomocné práce až do roku 1944, kdy se po spojenecké invazi stal účastníkem francouzského odboje a po osvobození Francie se připojil k československé armádě v Anglii. Ve Francii poznal svou pozdější manželku a před koncem války se zde oženil.
Z Anglie se spolu s československými letci vrátil domů v srpnu roku 1945. Byl demobilizován a chtěl pokračovat ve studiích v Brně. Z důvodu nedostatku finančních prostředků, nutných k uživení celé rodiny, studia nedokončil a od roku 1946 pracoval jako tajemník Československé obce legionářské a později jako krajský tajemník Svazu bojovníků za svobodu v Brně.
V roce 1948 se angažoval ve prospěch pronásledovaných a vězněných vojáků, kteří za války bojovali na západě. V roce 1949 měl být zatčen, ale včas utekl před zatčením do Francie a zde pracoval jako prodavač a obchodní cestující u manželčiných příbuzných.
V roce 1950 se rozhodl s celou rodinou emigrovat na Nový Zéland a zde žije dodnes. Nejprve zde vykonával různé nekvalifikované práce, později pracoval jako reklamní malíř a nakonec se mu podařilo vybudovat firmu, ve které zaměstnával 37 zaměstnanců.
V roce 1968 organizoval na Novém Zélandě protesty proti vstupu sovětských vojsk do Československa.
V roce 1968 založil Československý klub ve Wellingtonu a stal se jeho prvním prezidentem a posléze viceprezidentem. Po dobu 25 let pracoval v různých funkcích pro krajanské organizace a pomáhal imigrantům z Československa při jejich začátcích na Novém Zélandě. Připravoval pro ně byty, pomáhal s obstaráním zaměstnání. Mnohé sám zaměstnával, jiné finančně podporoval.
Patnáct let byl administrátorem a reprezentantem Amerického fondu pro Czechoslovak Refugee na Novém Zélandě. Usiloval hlavně o to, aby se československá komunita navzájem poznala a stmelila.
Po sametové revoluci se podílel na přivítání pana prezidenta Václava Havla a jeho setkání s krajany ve Wellingtonu.
Po rozpadu ČSFR a zrušení velvyslanectví na Novém Zélandě přijal v roce 1996 funkci honorárního konzula ve Wellingtonu a tuto funkci vykonával do roku 2002. Zemřel v dubnu 2003.