Ludvík Neměc

Ludvík Neměc

literární činnost

Ludvík Němec v roce 1975 maturoval na gymnáziu v Mikulově a po krátkém studiu na Střední knihovnické škole v Brně a pobytu v redakci Rovnosti se stal turistickým průvodcem po kasematech na Špilberku. V letech 1992–1995 a 1998–2013 byl ředitelem brněnského studia Českého rozhlasu, kde pracoval už od roku 1981. Napsal řadu románů a povídkových knih, které se vesměs odehrávají v brněnských reáliích. Pozornost vzbudil už jeho debut Nejhlasitější srdce ve městě, v němž se zabývá láskou jako dramatickým, eticky závažným citem. Následoval kompozičně náročný „šachový román“ Hra na slepo a poté hravý příběh Průvodce povětřím a tmou, kde zúročil své průvodcovské zkušenosti a historky ze Špilberku. Generační sondou do mravního klimatu společnosti na sklonku 80. let se stal jeho román Negativ. Své povídky, v nichž se nevyhýbá milostným a erotickým motivům, vydal v souborech Já jsem ta tma, Lásky na cizím hrobě a Odpustky pro příští noc. K románové tvorbě se vrátil dílem Žena v závorce, kde rozvinul tezi, že mezi smyšleným světem literárního díla či počítačové hry a světem reálným je jen neprokazatelná hranice. Od osmdesátých let 20. století patří Ludvík Němec mezi přední brněnské spisovatele a kulturní osobnosti, které ve svém díle tvůrčím způsobem reflektují osobitou atmosféru Brna a jižní Moravy.