Jako publicista a redaktor působil v poválečných Lidových novinách a v Hostu do domu. V šedesátých letech našel své poslání v brněnském rozhlase, kde byl vynikajícím dramaturgem rozhlasových her, žánru v těch dobách opomíjeného, v padesátých letech přímo zavrhovaného pro údajný formalismus. Karel Tachovský se mu systematicky věnoval ve snaze navázat na jeho předválečnou tradici a zúročit jeho kvality v současných souvislostech a podmínkách. Brzy kolem sebe vytvořil autorský kruh z řad zralých i začínajících spisovatelů a citlivě vedl jejich rozhlasovou tvorbu k úspěchům nejen domácím. Díky jeho úsilí se naše rozhlasová hra dostala na úroveň odpovídající rozhlasové dramatice dalších evropských zemí. Uvádění některých autorů, např. Milana Uhdeho či Ludvíka Kundery, představovalo i riziko, které ochotně podstupoval. K bohatému teoretickému zázemí, jímž disponoval, mohl navíc přidat vlastní autorské zkušenosti. Svými texty se podílel na prvních představeních Večerního Brna, v brněnském nakladatelství Blok vydal sbírky básní Netečné nebe a Hodiny a orloje.
Na počátku normalizace musel Karel Tachovský z rozhlasu odejít a živil se jako pomocný dělník a expedient v Královopolské strojírně, později jako subalterní pracovník v Moravské galerii. V té době publikoval v periodiku Státního divadla v Brně, jeho scenáristické zpracování pohádkových motivů a legend patří mezi nejzdařilejší a často reprízované pořady brněnského televizního studia.
Napsal také libreta ke dvěma operám a oratoriu brněnského skladatele Zdeňka Zouhara. Městské divadlo Brno uvedlo s úspěchem jeho hru Mor.
Zemřel 29. dubna 1989, dva měsíce po svých šedesátých třetích narozeninách. Letos si tedy připomínáme desáté výročí jeho úmrtí. Jeho odborné, umělecké i lidské kvality zůstanou trvalou součástí zkušenosti jeho spolupracovníků, čtenářů, posluchačů i diváků.