Jaroslav Jaroš

Jaroslav Jaroš se narodil 22. září 1902 v Moravských Budějovicích. Své pěvecké schopnosti rozvíjel již jako dítě. V roce 1922 se v rámci základní vojenské služby dostal do Brna. Možnost navštěvovat špičková operní představení jej motivovala stát se také profesionálním umělcem. Po skončení vojenské služby krátce účinkoval v ochotnickém divadle, brzy se ale stal studentem nejprve barytona brněnské opery Ferdinanda Poura, poté profesora brněnské konzervatoře Theodora Černíka. Již v průběhu studií vystupoval jako host v opeře Národního divadla v Brně, např. v roli Jeníka v Prodané nevěstě, která jej provázela celou kariéru. Ihned po absolvování studií byl angažován jako první tenor Východočeského divadla v Pardubicích. Několik let působil v olomouckém divadle, přičemž hostoval také v Národním divadle. Zajímala se o něj zahraniční divadla včetně velkých německých scén v Mnichově a Norimberku. Spolu s olomouckým ředitelem Antonem Drašarem přešel ke Slovenskému národnímu divadlu do Bratislavy, kde působil do roku 1939. Během druhé světové války zpíval v Městském divadle v Plzni; po osvobození byl pozván k brněnské opeře. Na brněnské scéně působil jako sólista až do svého odchodu do důchodu, a i poté byl zván k hostování. Během své kariéry vystupoval ve více než 130 rolích. Zemřel 24. listopadu 1968 v Brně. Odkaz Jaroslava Jaroše je neodmyslitelnou součástí brněnské kulturní historie.