Je tomu už dávno, co přes Staré Brno vedl od řeky Svratky vodní náhon široký jako menší řeka.
Koryto náhonu začínalo u dnešní Rybářské ulice, táhlo se přes Mendlovo náměstí směrem k Pekařské ulici a pak mizelo někde v místech dnešní nemocnice U svaté Anny. A právě v tomhle starém středověkém náhonu měl podle pověsti žít starobrněnský vodník.
Brňané ho prý vídali několikrát týdně brzy ráno – malého mužíčka v zeleném fraku s dlouhými šosy, z nichž i za sucha neustále kapala voda. Sedával na zábradlí dřevěné lávky vedoucí přes náhon a zamyšleně pozoroval siluetu starobrněnského kláštera, která se zrcadlila na hladině. Po chvíli se zvedl a zamířil ke stánkům místních trhovců, s nimiž si rád povídal. Vodník byl totiž v jádru veselý a upovídaný tvor.
Jednoho rána se ale kolem stánků hnal nezvykle rychle. Ani se nezastavil, ani si jako obvykle neposeděl na zábradlí lávky. Jedné z trhovkyň to nedalo a zavolala na něj:
„Panáčku, dneska si ode mne nic nekoupíte? A kampak tak spěcháte, že kus řeči neprohodíte?“
Vodník jen mávl rukou a odpověděl:
„Příště, panímámo, příště! Za chvíli mi do náhonu spadne pekařský učeň a já ho musím utopit. Běžím, abych to stihl. Tak s pánembohem!“
Tetka si myslela, že si z ní vodník zase tropí žerty. Ale když se po trhu vracela domů, zahlédla u mostu přes náhon shluk lidí. Přistoupila blíž a s hrůzou zjistila, že před chvílí skutečně sjel do vody mladý pekařský učeň na kole – a z náhonu prý vyplavalo jen pár rohlíků.
Od té smutné události už starobrněnského vodníka nikdo nikdy nespatřil. Náhon byl později zasypán a dnes po jeho trase vedou rušné brněnské ulice.
