Zeno Kaprál

narozen 19. října 1941 v Brně

Brněnský básník Zeno Kaprál byl v šedesátých letech jednou z hlavních osobností brněnské bohémy, poezii publikoval od roku 1957, řadu sbírek vydal samizdatem. Zeno Kaprál žije v Brně a působí zde jako tajemník Obce moravsko-slezských spisovatelů. Za poezii obdržel cenu Českého literárního fondu za rok 1992.

Narodil se 19.10.1941 v Brně. V letech 1959–1961 vystudoval v Karlových Varech pedagogický institut a zároveň psal dramatická pásma pro avantgardní divadelní soubor Kapsa, kde mimo jiné působil i Rudolf Křesťan, Miki Jelínek a Radka Fiedlerová. V Karlových Varech se dostal rovněž do kontaktu s literární skupinou Červen (František Fabián, Josef Hrubý). S básníkem Ivanem Wernischem došel v té době Zeno Kaprál pěšky z Karlových Varů až do Prahy. V letech 1962-1964 si odbyl vojenskou povinnost jako topograf u dělostřeleckého pluku, v druhém roce vojenské služby byl převelen do knihovny, kde se mu podařil husarský kousek - předisponoval několik stovek výtisků knihy Daleko od Moskvy z beden určených na frontovou linii pro případ mobilizace a nahradil je právě vyšlou knihou Josepha Hellera Hlava XXII. Po vojně pracoval jako vychovatel v polepšovně, přispěvatel plzeňského rozhlasu, v roce 1966 se stal pojišťovacím agentem České pojišťovny, kde působil přes dvacet let.

Druhá polovina 60.let byla ovšem také zlatým věkem brněnského undergroundu - Arnošt Goldflam, Pavel Řezníček, Karel Fuksa, J. H. Kocman…a Zeno Kaprál.

Poezii publikuje Zeno Kaprál od roku 1957 (jako první časopisecky báseň Fotografie), první básnická sbírka mu vyšla v roce 1962 pod názvem Ploty v nakladatelství Mladá fronta. Sbírka Zachránci ptáků chystaná k vydání v Českém spisovateli v roce 1968 už vyjít nesměla.

Koncem 80.let vydal Zdeno Kaprál samizdatově celý konvolut drobných knížek, které mapují jeho tvorbu za uplynulých 20 let. Oficiálně druhou Kaprálovou knihou, vydanou v nakladatelství Petrov, je Reinerův výbor skládající se z některých ineditně vydaných básní, podobně zafungovalo i nakladatelství Votobia, které v roce 1992 vydalo Staré a Nové texty, tedy rovněž výbor ze samizdatových knih.

V osmdesátých letech pracoval Zeno Kaprál také jako přispěvatel České televize, autorsky se podílel na scénářích zábavného pořadu Všichni se ptají, komu to hrají a na přípravě pořadu Chvilka poezie. Ke konci osmdesátých let spolupřipravoval sérii dokumentárních pořadů o českých básnících Literární portréty, mj. zde byla představena tvorba Ivana Blatného, Oldřicha Mikuláška, Josefa Palivce, Jana Skácela, Zdeňka Rotrekla či Jana Zahradníčka. V prosinci 1989 připravil pro vysílání diskusní pořad Katakomby naděje (s Jiřím Bulisem, Petrem Cibulkou, Arnoštem Goldflamem, Ivanem Martinem Jirousem, Ivou Kotrlou, Zdeňkem Rotreklem, Evou Vidlářovou).

Bibliografie:
Ploty (Mladá fronta, 1962)
Švestkový král (ineditně,1979)
Šémgoléma (ineditně, 1980)
Sucholisty (ineditně, 1981)
Podkoní (ineditně, 1981)
Samodruzí (ineditně, 1982)
Obrazoborci (ineditně, 1983)
Texty Radky Fidlerové (ineditně,1988)
Nové texty (ineditně,1988)
Staré texty (ineditně,1988)
Kniha plev (ineditně,1988)
Glosy tonzur (ineditně,1989)
Cokoli přidáš (ineditně,1989)
Etudy tirád (ineditně,1990)
Úděl tkvění (ineditně,1991)
Reinerův výbor (Petrov, 1992)
Staré texty. Nové texty (Votobia, 1992)
Růžová cesta (1995 )
Plané palposty (Host, 1998)
Moje pojišťovna (1998)
Ozvy kázní (2000)
Glosy a maximy (2001)
Namol střízliv (2002)
Zeleň blankytu (2003)
Pádlo stálosti (2004)
Suché roráty (2005)