Tomáš Garrigue Masaryk

filozof, první prezident ČSR, v letech 1865-66 studoval v Brně

7.3.1850 Hodonín - 14.9.1937 Lány

Státník, politik, filozof a sociolog Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března roku 1850 v jihomoravském městě Hodoníně jako první dítě manželům Josefovi a Terezii Masarykovým. Masarykův otec byl zaměstnán jako kočí na císařských statcích na Hodonínsku a rodina se tedy často stěhovala. Dětství Tomáše Masaryka bylo proto spojeno se slováckými obcemi Čejkovicemi, Hodonínem, Mutěnicemi či Klobouky u Brna. Mladý Tomáš Masaryk nevybočoval z řady svých vrstevníků - venkovských chlapců. Záhy se však ve škole projevil jeho talent a inteligence. Na přímluvu čejkovického kaplana Františka Satory a díky pochopení matky, po dvouletém studiu na hustopečské reálce a po složitých peripetiích, nastoupil na podzim roku 1865 patnáctiletý Tomáš Masaryk do druhého ročníku německého gymnázia v Brně.

Honosná budova školy stála na tehdejší Eliščině třídě. Dnes v ní sídlí Janáčkova akademie múzických umění na Komenského náměstí. V Brně bydlel student Masaryk na třech místech. V sekundě, po příchodu do města, se ubytoval u Josefa Kmenta v domě č. 12 ve Velké Nové ulici (nynější ulice Lidická). V roce 1866 se tercián Masaryk přestěhoval do podnájmu ke kancelářskému sluhovi J. Theimerovi v domě č. 153 v Nové Veselé ulici (dnešní Česká ulice). Zde bydlel až do roku 1868. Poslední rok brněnských studií žil tehdy devatenáctiletý student Masaryk v podnájmu u Augustina Solonického v domě č.28 v ulici Františka Josefa (dnešní ulice Francouzská).
Na studentská léta strávená v Brně vzpomínal T. G. Masaryk již jako prezident Republiky československé s láskou. " V Brně se mi líbilo ", svěřil se Karlu Čapkovi. V Brně se ovšem, kromě hlubšího teoretického poznání čerpaného převážně studiem literatury, otevíraly před studentem Masarykem především další dosud nepoznané obzory. Právě v národnostně smíšeném hlavním zemském městě si mladý Masaryk, studující na německém gymnáziu, poprvé zřetelně uvědomil svoji národní identitu. " Tehdy jsem taky měl první konflikty jako Čech. V pranicích - chlapeckých, neškodných - jsme Němcům obyčejně natloukli ", vzpomínal prezident Masaryk na dramatičtější stránky národního života brněnských studentů.

V Brně se také student Masaryk poprvé blíže seznamoval politickým děním. Jeho politické nahlížení tehdy velmi ovlivňoval profesor náboženství na německém gymnáziu katecheta M. Procházka, jeden z tehdejších křesťanských socialistů, na jehož přednášky, ale i na jiné politické schůze, mladý Tomáš se zájmem docházel.

Masaryk patřil k chudým žákům a byl tudíž osvobozen od placení školného. Počínaje tercií, pobíral roční stipendium z nadace rytíře Wokrzala ve výši 52 zlatých a 50 krejcarů. Později si na studia vydělával doučováním bohatších a méně nadaných vrstevníků a na studiích dokonce podporoval svého nejmladšího bratra Ludvíka. Zcela zásadní význam pro Masarykovy další životní kroky mělo jeho přijetí do rodiny policejního ředitele Le Monniera, jehož chromého syna a svého spolužáka Františka student Masaryk rovněž doučoval.
Ve studiu, především v prvních ročnících, mladý Masaryk vynikal. "Já jsem byl ve třídě primus ", pochlubil se mnohem později. K jeho oblíbeným předmětům v době brněnských studií náležela matematika, nepovinná deskriptiva, dějepis a zeměpis. Zřejmě z těchto důvodů si studenta Tomáše oblíbil kustod fyzikálního a chemického kabinetu, profesor matematiky Vincenc Adam, který prudkého Masaryka nejednou hájil na konferencích profesorského sboru před kolegy profesory, s nimiž míval horkokrevný student časté spory.

Konflikty s některými pedagogy vyústily až v ostrý střet se samotným ředitelem gymnázia Krichenbauerem. Tehdy se devatenáctiletý kvintán Masaryk hluboce zamiloval do Antonie, švagrové své bytné, a hodlal se s ní oženit. Rodiče Antonie vztahu nepřáli a tak se oba milenci scházeli tajně v brněnských ulicích. " To se dozvěděli i ve škole. A protože na mne jinak nemohli, zavolal si mne ředitel a mluvil ošklivě o té mé lásce, jako bych tropil nějakou nemravnost. Mne to tak urazilo a rozčílilo, že jsem o sobě nevěděl. Když si na mne přivolal školníka, popadl jsem pohrabáč a křičel, že nenechám sobě ani tomu děvčeti tak křivdit". Těmito slovy popsal T.G. Masaryk Karlu Čapkovi jeden z významných okamžiků svého života. Přestoupení pravidel studentem Masarykem bylo tak vážné, že mu dokonce hrozilo vyloučení ze studia na všech středních školách v monarchii. Až po intervenci a přímluvě mocného Masarykova ochránce Le Monniera byl trest zmírněn na pouhé vyloučení z brněnského gymnázia. Studentu byla dána možnost dostudovat na jiném ústavu. Masaryk z Brna odešel v roce 1869 do Vídně s rodinou přeloženého ředitele Le Monniera. Zde o tři roky později, v roce 1872, složil maturitní zkoušku na gymnáziu na Beethovenově náměstí a ukončil tak středoškolská studia.

Brno navštívil T. G. Masaryk několikrát i jako československý prezident. Důležitá byla jeho návštěva zemského hlavního města a výstavy soudobé kultury na brněnském výstavišti v roce 1928. Rozsáhlá výstava měla názorně ukázat úspěchy mladého státu v době kdy si připomínal 10. výročí vzniku. V Brně byl prezident nadšeně vítán. I on se netajil mimořádně citlivým vztahem k městu, ve kterém čtyři roky studoval. Brněnské studium a prostředí národnostně smíšeného města se významně podílely na formování osobnosti budoucího prezidenta Republiky Československé a významného evropského státníka T. G. Masaryka.

Další informace o Masarykovi lze najít na stránkách Masarykova ústavu Akademie věd ČR http://www.msu.cas.cz/masaryk.htm.