Pavel Haas

hudební skladatel a publicista

21. 6. 1899 Brno – 17. 10. 1944 Osvětim

Takřka celý život staršího z bratří Haasových je spojen s Brnem. Pavel od dětství tíhl k hudbě. Studia na reálném gymnáziu přerušil, aby se v hudební škole Besedy brněnské věnoval harmonii, kontrapunktu, dějinám hudby a estetice. Na podzim roku 1919 byl přijat do 3. ročníku brněnské konzervatoře, v jejímž čele stál Leoš Janáček. Jeho pedagogy byli mj. Jan Kunc a Vilém Petrželka. Po absolutoriu (1921) pokračoval ještě rok u Leoše Janáčka ve studiu kompozice na mistrovské škole pražské konzervatoře, kde patřil k nejnadanějším žákům. Profesní uplatnění našel, po krátkém působení v otcově obchodě, jako korepetitor divadla v Brně. Po studijním pobytu v Saarbrückenu začal sám vyučovat a prosazoval se i jako skladatel. Koncem dvacátých let byl jednatelem Klubu moravských skladatelů (1922 založil Leoš Janáček) a hudebním referentem Národních novin a Národních listů.

Haasovy skladatelské začátky byly ovlivněny Janáčkem, francouzskou modernou, ve svém díle dokázal zpracovat i prvky hudebnosti hebrejské, staročeského chorálu, jazzu i současné hudební avantgardy. Za jeho vrcholné dílo je považována opera Šarlatán (na vlastní text, premiéra v Brně 2. dubna 1938), za kterou obdržel cenu Smetanovy nadace. Psal scénickou hudbu k divadelním hrám (Büchnerův Vojcek) i k filmům (Život je pes). Jeho kultivovaný hudební výraz dokládají tři smyčcové kvartety, dechový kvintet, Suita pro klavír. Veřejně zazněla jeho hudba naposledy v Českém rozhlase 28. ledna 1939 (pásmo lidových písní Od večera do rána). Po okupaci země nacisty se neúspěšně pokoušel emigrovat. Komponovat však nepřestal. Suita pro hoboj a klavír (1939) s citací svatováclavského chorálu a písně Ktož jsú boží bojovníci vyjadřuje nenávist a odpor k okupantům, obavy z osudu národa i svého vlastního, ale i naději na šťastný konec. Dne 2. prosince 1941 byl Pavel Haas zatčen gestapem a odvlečen do Terezína. Byl jedním z prvních obyvatel ghetta. I v krutých podmínkách pěstoval hudbu (spolu s K. Bermanem a K. Ančerlem) a komponoval (mužský sbor Al s´fod (Nenaříkej) na hebrejský text, Studie pro smyčcový kvartet a Čtyři písně na slova čínské poezie pro bas a klavír). V roce 1944 byl Pavel Haas převezen z Terezína do Osvětimi, kde 17. října zahynul v plynové komoře.

Umělecký význam osobnosti Pavla Haase doceňuje až současná doba. Jeho dílo je důležitou součástí kulturního dědictví, Haasovy skladby zařazují na repertoár hudební tělesa na celém světě. V Brně je po něm pojmenována ulice v Žabovřeskách, pamětní deska na domě v Biskupské ulici číslo 6 připomíná místo, kde v Brně žil on a v dětství a mládí i jeho mladší bratr Hugo. Zastupitelstvo města Brna udělilo Pavlu Haasovi v únoru 2001 čestné občanství města Brna. V Praze úspěšně působí studentský Pavel Hass Quartet.