Otakar Teyschl

lékař, průkopník dětské mediciny

5. 5. 1891, Sanski Most (Bosna) - 10. 9. 1968 Brno

Profesor Otakar Teyschl, autor první české učebnice dětského lékařství, prožil takřka celý svůj profesní život ve funkci přednosty Kliniky dětských chorob v dnešní Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Narodil se jako třetí dítě v rodině soudního úředníka. Ten si přál, aby jeho děti navštěvovaly české školy, rodina se proto z Bosny přestěhovala do Prahy. Otakar zde vystudoval gymnázium a poté lékařskou fakultu tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Do doby jeho vysokoškolských studií spadá i období jeho politické aktivity (členství v Masarykově realistické straně, funkce v Národní straně svobodomyslné). Později se již v politice neangažoval. Promoval 21. prosince 1914 a nastoupil na místo externího lékaře v pražské dětské nemocnici. Válečný rok 1917 strávil jaké lékař -poručík ve válečném přístavu Pula. Po válce pracoval nejprve jako sekundární lékař a později jako klinický asistent v pražské dětské nemocnici. Roku 1923 byl povolán na lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a pověřen vybudováním a vedením dětské kliniky. Teyschl se projevil nejen jako vynikající odborník, ale také jako neobyčejně schopný a pracovitý organizátor. Již v roce 1925 byl jmenován mimořádným a o tři roky později řádným profesorem dětského lékařství. Základem jeho vědecké a pedagogické činnosti jsou učebnice a skripta. Průkopnickým dílem byla kniha Dětské choroby (poprvé 1931). Byla první českou učebnicí svého druhu a stala se základním studijním materiálem pro několik generací mediků u nás. Teyschl se také jako první zabýval otázkami duševního vývoje dítěte od nejútlejšího věku (Duševní vývoj kojenců, 1947). Následovala další odborná pojednání (Ošetřování nedonošenců, 1951, Duševní vývoj a výchova dítěte, 1957) a řada článků v našich i zahraničních odborných časopisech. S nedostatkem skript se po válce vypořádal originálním způsobem: vydáváním cyklostylovaných Přehledů dětských chorob. Příslušnou kapitolu dostávali studenti vždy ihned po přednášce. Ty byly ostatně velmi oblíbeny, profesor Teyschl byl výborným a osobitým přednášejícím. Zasadil se také o založení samostatného studijního pediatrického oboru na lékařských fakultách. Byl i spolutvůrcem projektu samostatné Fakultní dětské nemocnice v Brně-Černých Polích, kde také založil II. dětskou kliniku. Sem přešel od sv. Anny a tady působil až do penze. Své znalosti uplatnil i na řadě zahraničních odborných akcí (1947 delegát min. zdravotnictví na III. mezinárodním pediatrickém sjezdu v USA, 1948 stipendium WHO ve Švýcarsku, 1952 jeden z hlavních referátů na světovém kongresu na obranu práv dítěte ve Vídni). Prof. Teyschl byl také milovníkem, znalcem a mecenášem výtvarného umění, zejména českého malířství meziválečného období. I tady se o své znalosti dělil se svými posluchači a v mnohém určil i životní dráhu svých dětí (syn lékař, dvě dcery historičky umění). V roce 1933 se stal prvním předsedou Spolku přátel výtvarného umění v Brně. Profesor Otakar Teyschl se dočkal ocenění své práce: roku 1954 byl jmenován akademikem, obdržel naše vyznamenání (1956 Řád práce, medaile J. E. Purkyně) a čestná členství v zahraničních odborných společnostech. Hlavní chodbu budovy Fakultní nemocnice u sv. Anny zdobí jeho bronzový reliéf od sochaře Miloně Vlčka, ve vestibulu dětské nemocnice v Černých Polích připomíná osobnost význačného pediatra bronzová busta. Je po něm pojmenována ulice v Brně - Bystrci.