Mojmír Kyselka starší

architekt, urbanista

16. 7. 1902 Ořechov u Brna – 5. 11. 1974 Brno

Narodil se do učitelské rodiny, otec František byl ředitelem měšťanských škol a zájmy svého oboru hájil také v Radě města Brna pro školství a výchovu. Matka Františka byla rovněž učitelkou a navíc zanícenou sběratelkou lidových písní Brněnska. Stala se i blízkou spolupracovnicí Leoše Janáčka. Mojmír, nejmladší ze tří bratří (oba starší padli v I. světové válce), vystudoval po maturitě na I. české státní reálce v Brně architekturu a pozemní stavitelství na České vysoké škole technické v Brně. Jeho pedagogy byly osobnosti jako Emil Králík, Vladimír Fischer, Jaroslav Syřiště. Samostatnou projekční práci začal Mojmír Kyselka již v roce 1927 (rodinný dům v Nosislavi, malobytové komplexy na Grmelově a Gallašově ulici v Brně). V roce 1928 nastoupil jako vrchní technický rada regulačního referátu Magistrátu města Brna. Spolupracoval zde i s projektovou kanceláří vedenou Bohuslavem Fuchsem a Jindřichem Kumpoštem. Svou profesní dráhu spojil s Brnem na celý život (s přestávkou v letech 1944–1945, kdy byl nuceně penzionován). Do vlastního důchodu odešel v roce 1962 z funkce vedoucího územního plánu Odboru výstavby a územního plánování Národního výboru města Brna. Z odboru se po jeho odchodu stal Útvar hlavního architekta, kde Mojmír Kyselka i potom působil jako člen poradního sboru. Do let 1958–1964 spadá i jeho externí pedagogické působení na VUT v Brně. Dále se věnoval samostatné projekční práci. Ta se dá rozdělit do tří základních etap: po I. světové válce byl jedním z aktivních členů progresivní architektonické obce, která z Brna vytvořila centrum evropského funkcionalismu (vlastní vila na Tomešově ulici, účelně koncipované, mimořádně esteticky vyzrálé školní budovy v Černých Polích - Německá dívčí škola na Jugoslávské ulici, spolu s B. Fuchsem, 1929–1930, Masarykova obecná škola chlapecká a dívčí na Zemědělské ulici, 1930–1931, ředitelství plynáren na Radlase a návrhy dalších vzdělávacích a veřejných institucí). Řada návrhů rodinných domů a chat zhruba po roce 1936 však již předznamenává uvolnění ze striktních funkcionalistických principů a příklon k tradiční architektuře s regionálními rysy (Dvořákova chata na Brněnské přehradě, 1937, Osičkovo vinařství u Velkých Bílovic, 1941, domky v Rezkově ulici). Po válce se pak věnoval hlavně urbanismu a územnímu plánování, projektoval školy v Brně v ulici Tábor, na Gallašově ulici, koupaliště na Dobrovského ulici, rodinné domy na Barvičově, z jeho ateliéru pochází i řada návrhů rekonstrukcí a dostaveb (lázně v Zábrdovicích, Dům umění, Nová radnice). Od počátku své tvůrčí činnosti se Mojmír Kyselka starší zúčastňoval architektonických a urbanistických soutěží, pokud to jeho povinnosti magistrátního úředníka umožňovaly. V roce 1932 si odnesl vítězství za návrh škol v Přerově (spolu s J. Poláškem). Poválečná etapa (soutěže na divadlo v Brně, úřední budovu na Husově ulici) vyvrcholila I. cenou v soutěži na Hotel International (spolu s M. Steinhauserem). Následné projekční práce brněnského Stavoprojektu tak získaly hlavní zásady a rozhodující parametry. Podle Kyselkova náročného projektu byla v roce 1955 dokončena rekonstrukce renesančního paláce – Domu pánů z Kunštátu. Mojmír Kyselka své architektury vždy „dotahoval“ až po interiér. Spolupracoval s významnými výtvarníky (Tichý, Kaláb, Matal, Makovský, Lauda). Za svá díla získal významná ocenění – v roce 1937 stříbrnou medaili Světové výstavy umění a techniky v Paříži za Masarykovy školy v Brně, v roce 1956 Cenu města Brna za rekonstrukci Domu pánů z Kunštátu. Výběr jeho prací pro katalog k výstavě, uspořádané v Galerii architektury v Brně ke stému výročí jeho narození, čítá přes 70 položek, návrhů veřejných i soukromých budov, drobných staveb, rekonstrukcí i interiérů. Jako městem zaměstnávaný urbanista byl odpovědný za regulační plány, vydával klíčová rozhodnutí pro výstavbu i proti ní. Zásadní negativní stanoviska tak uchovala některé významné parcely pro budoucí hodnotnější stavební díla. Sám Mojmír Kyselka údajně prohlásil, že nejvíce si cení toho, co ve své funkci zakázal.
Arch. Mojmír Kyselka starší patří ke klíčovým postavám hodnotné brněnské architektonické tvorby. V rodinné tradici pokračují i jeho potomci: syn Mojmír patří k předním brněnským architektům a pedagogům brněnské techniky, vnučka Katrin je profesorkou a ředitelkou školy architektury University of Illinois v Chicagu.