Miroslav Skála

spisovatel, humorista, satirik

6. 4. 1924 Brno – 24. 2. 1989 Brno

Brněnský rodák Miroslav Skála prožil dětství a mládí v Kyjově, kde studoval na gymnáziu a nadšeně ochotničil v místním divadelním souboru. Krátce před maturitou byl totálně nasazen na práci v hnědouhelném dole. Po válce absolvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (čeština, ruština). Po nedlouhé kantorské epizodě se v polovině 50. let 20. století stal redaktorem literárně-dramatické redakce brněnského rozhlasu. Kromě redakční práce, jejímž výsledkem byla řada pořadů a projektů, napsal kolem čtyřicítky vlastních satirických scének, s Vlastimilem Pantůčkem, se kterým se přátelil už v Kyjově, byl autorem úspěšného Rozhlasového měsíčníku, pásma fejetonů, scének a písniček. Vysílalo se od listopadu 1956 do října 1960. Dalším úspěšným pořadem se třemi desítkami pokračování byl v letech 1961 – 1967 rozhlasový magazín Na shledanou v sobotu, v němž se ke Skálovi a Pantůčkovi připojili další autoři. To už ovšem dvojice Skála-Pantůček patřila spolu s Vladimírem Fuxem k zakladatelským osobnostem satirického divadle Večerní Brno (1959). Řadu let pak byli jeho kmenovými autory (Anděl na střeše, 1960, Charleston v 6 hodin ráno, 1961). Odvážná tvorba autorské dvojice vyvrcholila politickou satirou Drak je drak (1963), kterou uvedlo na 30 českých divadelních scén v 1000 reprízách. Byla přeložena i do němčiny, polštiny, maďarštiny, a srbochorvatštiny. Za normalizace po roce 1968 musel již vážně nervově nemocný Miroslav Skála opustit brněnský rozhlas. Zaměstnal ho tehdejší ředitel loutkového divadla Radost, kde Skála 5 let pracoval jako lektor a občas i jako loutkoherec. S prozaickou tvorbou začal Miroslav Skála v 70. letech - to již byl v částečném invalidním důchodu – humoristickou novelou Svatební cesta do Jiljí, v níž líčí hledání životní partnerky (stala se jí středoškolská profesorka češtiny Liběna, roz. Weimannová). V další novele Cesta kolem mé hlavy ze 40 dnů těžil Skála z vlastních zážitků z pobytu v psychiatrické léčebně. Obě knížky jsou známé z filmového zpracování a díky autorovu osobitému poetickému humoru a vlídně ironickému pohledu se dočkaly několika reedic doma i v zahraničí. Trojici humoristických novel doplňuje příběh dvou přátel, kteří žijí na samotě na moravsko-slovenském pomezí, Uvěřitelné příhody doktora Papula (1981). V dalších knihách (Holubník na odvrácené straně měsíce, 1984) se Skála vrátil k satiře s ideologickými prvky, próza Tamtamy (1986) se obrací k žánru sci-fi v příběhu o ekologickém ohrožení Země. Intelektuální, jemný a nápaditý humor, ryzí jazyk, shovívavost k lidským slabostem a nesmiřitelnost s hloupostí, nadutostí a tupým diktátem jsou charakteristické pro Skálovu tvorbu. Jen v rukopise zůstaly Malé mozkové příhody, posmrtně vyšla autobiograficky laděná novela Moji dvojníci (1994) z univerzitního prostředí a Strašidlopis (1998), na němž se výtvarně podílel Milan Zezula. Laskavý a vnímavý umělec, trýzněný vážnou chorobou, odešel dobrovolně ze života. Po jeho ojedinělém talentovaném humoristickém projevu zůstala na naší literární scéně citelná mezera.