spisovatel, překladatel, básník
16. 11. 1905 Brno-Líšeň – 7. 2. 1960 Brno
Mirek Elpl byl nejmladším z trojice spisovatelů a rodáků z Líšně, kteří pocházeli z rodiny Elplových. Strýc František Elpl (1870 – 1904) kromě zubolékařské praxe a odborného publikování psal menší beletristické práce a verše, sbíral pověsti a pohádky z líšeňského okolí. Uspořádal je do sbírky Řada pohádek a pověstí nasbíraných v Líšni u Brna. V rukopise zůstala jeho místopisná práce „Líšeň“. Otec Eduard Elpl (1871 – 1959) byl řídícím učitelem, osvětovým pracovníkem a dlouholetým kronikářem v Líšni. Psal knihy pro mládež. Literární sklony se tedy zřejmě v rodině dědily. Eduard Elpl junior si proto zvolil umělecké jméno Mirek. Po maturitě na reálce v Brně vystudoval Báňskou a hutní vysokou školu v Příbrami (1931) a čtyři semestry práv na Masarykově univerzitě v Brně. V době hospodářské krize byl úředníkem v záložně, roku 1938 přijal zaměstnání v rosicko-oslavanském uhelném revíru, kde zůstal do konce života. Psát začal o mnoho dříve, zejména lyrickou poezii (Domova hlas, 1928, Jinovatka, 1929), později se věnoval próze. Stal se členem Kola moravských spisovatelů a léta redigoval jeho tiskovinu Nová knihovna. Z cest po jugoslávském Jadranu vytěžil knížku fejetonů Města na pobřeží (1935). Roku 1937 vyšel jeho nejznámější román o slavném benátském cestovateli „Marco Polo“, za který dostal Zemskou cenu. V knize novel o hvězdářích 17. století (Objevil jsem nebe, 1938) zpracovává své životní téma, na pozadí barvitého dobového koloritu líčí zápas výjimečné osobnosti s nepochopením a malostí společenských poměrů (Giordano Bruno, Tycho de Brahe, Galileo Galilei). Sám usiloval o rozvoj rodného regionu četnými přednáškami a besedami. Za okupace byl vězněn v Kounicových kolejích a v Kletendorfu u Vratislavi (1944-45). Po osvobození se stal ředitelem dolu Julius v rosicko-oslavanském revíru (1945 – 54). Nadále publikoval povídky v časopisech, z hornického prostředí čerpají jeho knihy Důl u Veselého rytířstva (1943), inspirovaný Příbramskem, a posmrtně vydané historické povídky z Oslavanska Černí andělé (1960). Do češtiny přeložil pod názvem Krev a zlato dílo jednoho z největších maďarských básníků Endre Adyho. Poslední Elplovou prací je kniha Objevil jsem nebe.
Mirek Elpl je pochován na čestném pohřebišti města Brna na Ústředním hřbitově. Nadanou a svému regionu oddanou rodinu připomíná ulice v Brně-Líšni.