Milan Kundera

spisovatel, básník, maturoval na brněnském gymnáziu (1948)

nar. 1929

Milan Kundera je ve světě nejproslulejším spisovatelem českého původu. Narodil se 1. dubna 1929 v rodině brněnského muzikologa Ludvíka Kundery. Po maturitě (1948) na brněnském gymnáziu se zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, ale studia přerušil a studoval hudební skladbu. Absolvoval pak Filmovou fakultu AMU a v letech 1958-1970 zde přednášel světovou literaturu. V roce 1975 odešel do Francie, kde mu bylo nabídnuto místo hostujícího profesora na univerzitě v Remeši. V roce 1979 byl zbaven československého občanství. Nyní žije trvale v Paříži, do vlasti se po roce 1989 vrací jen sporadicky.

Kundera debutoval básněmi Člověk, zahrada širá (1953). Fučíkovskou legendu ztvárnil v poémě Poslední máj (1955). Jeho rozloučení s lyrikou představuje sbírka milostně deziluzívní poezie Monology (1957, přepracováno 1964). V následujícím roce uveřejnil významnou studii o Vladislavu Vančurovi Umění románu. Plody tohoto období - stejně jako divadelní hru Majitelé klíčů (1962) - však Kundera odmítá zahrnovat do svého díla. Počítá sem až první ze tří svazků povídkového souboru Směšné lásky (1963, druhý 1965, třetí 1968).

Téma, jak se realita vymyká z kontroly, je osou prvního Kunderova románu Žert (1967). Jde o jednu z nejdůležitějších knih české poválečné literatury. Kundera zde projevil skepsi nad tím, zda je možné promarněné životy zhodnotit a napravit. Druhý román, Život je jinde, dopsal Kundera roku 1970, francouzský vydal roku 1973 a česky - stejně jako následující romány - v nakladatelství manželů Škvoreckých v Torontu roku 1978. Kundera zde nelítostně analyzuje "lyricky" postoj jak k životu, tak k politice a umění. V následujícím románě Valčík na rozloučenou (francouzsky 1976, česky 1979) zobrazil život jako černou frašku, avšak hravost zápletky obsahuje i svědectví o všestranném útlaku v totalitním státě. V románu-variaci nazvaném Kniha smíchu a zapomnění (francouzsky 1979, česky 1981) Kundera rozvíjí další své významné téma: zapomnění.

Shrnutím Kunderových dosavadních témat i vyprávěcích postupů je jeho nejslavnější román Nesnesitelná lehkost bytí (francouzsky 1984, česky 1985). Jde o mnohovýznamové dílo neskrývaných filozofických ambicí. Na osudu lékaře Tomáše, jeho ženy Terezy a malířky Sabiny Kundera vytvořil jak reflexi bezútěšného života ve znormalizovaném Československu, tak i obraz depresivní existenciální situace člověka obecně. Z nutnosti žít načisto, rozhodovat se bez zkušeností vyplývá pocit tíže, jehož protikladem je nesnesitelná lehkost prázdnoty a absurdity bytí. Předposledním románem Milana Kundery je Nesmrtelnost (francouzsky 1989, česky v Brně 1993). Zde se již takřka zcela odpoutal od českého prostředí a v složitě koncipovaném románovém celku. vytvořil románovou alegorii lidského údělu, jeho konečnosti i nesmrtelnosti. Kulturní událostí se stal i zatím poslední Kunderův román La lenteur - Pomalost (l995).

Významné jsou i Kunderovy eseje L´art du roman - Umění románu (francouzsky 1986) a Les testaments trahis - Zrazené testamenty (francouzsky 1993), věnované literatuře a tradici románu v evropské kultuře.