Martin Středa (Stredonius)

rektor jezuitské koleje, provinciál řádu, duchovní vůdce obrany Brna před Švédy

11. 11. 1587 (i 88 či 89) Hlivice (dnes Gliwice v Polsku) - 26. 8. 1649 Brno

Slezsko bylo koncem 16. století silně poněmčené, Středova rodná Hlivice však zůstala převážně česká. Po otci pokřtěný Martin se narodil jako nejstarší ze tří synů v rodině městského radního. (Matka pocházela z české rodiny Polednů. Její bratr Jiří byl rektorem pražské jezuitské koleje i univerzity). Když Martin Středa vychodil základní školu v Hlivici a v Hlohovci, uměl výborně česky, polsky a obstojně německy. Roku 1604 odešel za dalším vzděláním na pražskou jezuitskou kolej. Po čtyřech letech studií přišel Martin v září 1608 poprvé do Brna aby zde absolvoval povinný dvouletý noviciát. Jezuitská kolej byla v Brně založena roku 1572. Původně sídlila ve dvou domech na Petrově, v roce 1577 bylo středisko přeneseno do bývalého herberského kláštera v Široké (dnes Jezuitské) ulici. Středa ukončil noviciát složením slibů chudoby, čistoty a poslušnosti v září roku 1610. Představení ho vyslali na další studia do Štýrského Hradce, kde se mladý jezuita zdokonaloval v němčině, latině a filozofii a rozhodl se pro aktivní působení mezi bližními. Začal jako pedagog. V roce 1615 byl povolán do Prahy. Na řádových školách vyučoval rétoriku, sám se věnoval studiu teologie. Po stavovském povstání se s dalšími jezuity uchýlil opět do Štýrského Hradce, kde byl roku 1620 vysvěcen na kněze. Do Prahy se vrátil o rok později a intenzivním studiem se připravoval na misijní činnost. Jako první byl na sloučeném Karlově a jezuitském vysokém učení jmenován doktorem filozofie, roku 1625 přidal ještě doktorát teologie. Rozsah jeho nadání a šířka zájmů jsou obdivuhodné: kromě bohosloví a jazyků se vyznal v historii, lékařství, právech, hospodářství i stavitelství. Byl vynikajícím řečníkem, psal básně. Roku 1624 složil čtvrtý slib Tovaryšstva: připravenost konat misie kdekoliv, kam bude poslán z papežova rozhodnutí. A tak v září 1625 přišel do Brna podruhé, tentokrát jako rektor brněnské koleje v době, kdy se město těžce vzpamatovávalo z ohrožení tureckými útoky, hladu a epidemií. Rektor Středa se postaral o dostavění koleje, obnovu zpustošeného jezuitského majetku, pořídil pro kolej a okolí vodovod z Řečkovic, založil tři rybníky. Zřídil také bezplatný seminář pro nemajetné studenty, věnoval se péči o chudé, nemocné a bezmocné. Sám byl neobyčejně skromný, při své výkonnosti žil v naprosté chudobě a prostotě. V té době již vyrostl ve velkou duchovní a mravní autoritu a v přední osobnost české jezuitské provincie. Byl vybrán pro úřad rektora u sv. Klimenta v Praze, kam nastoupil na podzim 1629. Čekalo ho pět těžkých let, spojených se vpádem Sasů do Čech, hladem a morem. Martin Středa organizuje studentský obranný útvar, utužuje řeholní kázeň svých podřízených. Jakoby podstupoval přípravu na pozdější události v Brně. Po saském vpádu Prahu opouští, po návratu v roce 1632 usiluje o obnovu a zdokonalení školství i poničeného majetku. V únoru 1638 nastupuje do nejvyšší řádové funkce v české provincii - stává se provinciálem. Za svého tříletého působení nezměnil svůj laskavý, ale i náročný a přísný přístup k podřízeným (bylo jich na 600), jezdil na vizitace, pomáhal organizovat sociální i zdravotní pomoc, o níž jednal i s císařem Ferdinandem III., snažil se zmírnit hrůzy zdánlivě nekonečné války. Sám se nabídl jako rukojmí, aby vysvobodil tři jezuity ze švédského zajetí, a dosáhl jejich propuštění. V březnu 1641 předal provinciát a potřetí přišel do Brna, kde nastoupil úřad rektora brněnské koleje. Čekalo ho opět několik plodných, ale strastiplných let. Již v září 1643 oblehli Švédové Brno, ale vrátili se k Olomouci. Středa přijal do koleje mnoho utečenců. Po vítězství Švédů u Jankova (6. března 1645) připravoval páter Středa své podřízené i brněnské občany na obranu města. Část bratří poslal do bezpečí, zbytek pověřil konkrétními úkoly. Zorganizoval studentskou legii a duchovně povzbuzoval i materiálně podporoval obránce Brna. Civilistů bylo dvakrát víc než vojáků. V nejtěžších chvílích hledal u P. Středy povzbuzení i velitel obrany generál de Souches. P. Středa nepodléhal panice ani strachu, neúnavně přesvědčoval o nutnosti vytrvat, vedl modlitby i bohoslužby, udržoval v obráncích města odhodlání a bojovou morálku, maximálního nasazení dosáhl zejména u svých studentů, kteří v počtu asi 70 odrazili švédské pokusy vniknout do města zazděnou tzv. Dřevěnou branou mezi kostelem sv. Tomáše a jezuitským. O statečném počínání P. Středy kolovaly legendy, které je stavěly na roveň zázraku. K tomu přispělo i neobyčejné ukončení bojů: poslední koule, vypálená z většího děla na město, skončila prý u Středových nohou a znehybněla. Stalo se údajně 15. srpna 1645, na den Nanebevzetí P. Marie, a skončilo tak švédské obléhání. Po něm P. Středa nejen konal a organizoval děkovné bohoslužby, ale zasloužil se i o odstraňování obrovských škod v Brně i na řádových statcích v okolí. Krátký oddech pro něj znamenalo převzetí úřadu spirituála u sv. Klimenta v Praze, kde se mohl věnovat duchovní činnosti a vytvořil zásady duchovního života. Na Nový rok 1648 byl však opět jmenován provinciálem, což představovalo náročné cestování po celé zemi a organizování pomoci tentokrát Praze obležené Švédy. Oslabený organismus reagoval propuknutím tuberkulózy. P. Středa si přál zemřít v Brně, kam se dal převézt z cesty po Slezsku. Byl pochován v kryptě jezuitského kostela. Expertizy jeho mumikovaných ostatků potvrdily, že Středova dobová vyobrazení odpovídají skutečnosti. P. Martin Středa si získal všeobecnou úctu a uznání, dosáhl titulu ctihodný, jeho bojující studenti byli odměněni četnými výhodami. Byl vědcem i pedagogem, zanechal množství pozoruhodných spisů i básnických textů. Je po něm pojmenována ulice v centru města. Různými akcemi si 15. srpen připomínáme jako Den Brna.

V Nezvalově ulici v Brně - Lesné bylo v říjnu 2004 otevřeno Duchovní centrum, pojmenované po P. Martinu Středovi.