Lev Blatný

básník, dramatik, prozaik, dramaturg brněnské činohry

11. 4. 1894 Brno – 21. 6. 1930 Kvetnica (Poprad)

Osobitý představitel naší novodobé literatury a meziválečného dramatu se narodil v rodině regenschoriho na Petrově, žáka varhanické školy Leoše Janáčka. V romantickém prostředí v bezprostřední blízkosti petrského dómu, ale ve skromných poměrech, vyrůstal i Lvův starší bratr Josef, pozdější hudební skladatel a otec dalšího významného hudebního skladatele Pavla Blatného. Také Lev Blatný zdědil hudební nadání, vyhrála však náklonnost k literatuře. Stejně jako bratr našel pokračovatele ve svém synovi Ivanovi, vynikajícím básníkovi (viz Ivan Blatný).

Po maturitě na brněnském gymnáziu (1913) začal Lev Blatný studovat práva v Praze. V roce 1915 však musel narukovat a s armádou prošel Tyrolsko, Halič, Bukovinu, Sedmihradsko a Albánii. Práva pak ukončil doktorátem roku 1920 a nastoupil jako právník státních drah v Brně. Mladý železniční úředník se rychle sblížil s brněnskými uměleckými kruhy, zejména literárními a divadelními (sám debutoval už roku 1912 básnickou sbírkou Vzkazuji). V květnu 1918 se oženil se Zdeňkou, rozenou Klíčníkovou.

Mladí moravští spisovatelé založili roku 1921 vedle staršího Kola moravských spisovatelů nový spolek, Literární skupinu. Lev Blatný se stal jejím prvním předsedou. Vydala svůj programový manifest Naše naděje, víra a práce (1922). Klíčovými osobnostmi Skupiny byli kritik a teoretik František Götz, prozaik Čestmír Jeřábek, básník Josef Chaloupka, mezi dalšími členy najdeme jména Zdeňka Kalisty, A. M. Píši, Konstantina Biebla i Jiřího Wolkra, ideovou linii Skupiny však do značné míry vytvářel právě Lev Blatný. Skupina vydávala v letech 1921 – 1929 časopis Host. Lev Blatný byl jeho spoluzakladatelem i redaktorem. Na vynikající tradici revue navázal o čtvrt století později brněnský Host do domu.

Ve vlastní tvorbě se na začátku 20. let Lev Blatný soustředil na prózu a drama. Na jevišti brněnské Reduty debutoval díky Jiřímu Mahenovi, který v cyklu komorních večerů uvedl také tři jednoaktovky zatím málo známých autorů. Blatného hra se jmenovala Hvězdná obloha. Jeho divadelní hra Tři měla premiéru roku 1920. Kritika ji označila za první jevištní dílo českého expresionismu. Brzy následovala groteskní komedie Ko-ko-ko-dák (1920), namířená proti bezduchým maloměšťáckým konvencím. Podobný kritický záměr má i hra Vystěhovalci (1923). S Blatného dramatickou tvorbou se brněnské publikum setkávalo deset let. Poslední hru s názvem Smrt na prodej (1929) režíroval za svého brněnského působení E. F. Burian. Až po autorově smrti byly v režii Rudolfa Waltra uvedeny Blatného jednoaktovky Černá noc, Zcela stručně, Svět tančí.

V letech 1925 - 1929 působil Lev Blatný jako lektor a dramaturg brněnské činohry. Brněnské divadlo se i jeho zásluhou stalo v té době vedle pražského Národního divadla nejvýznamnějším střediskem české divadelní kultury. Blatný se divadlu věnoval i jako kritik, přispíval do Hosta, Moravsko-slezské revue, Lidových novin a dalších periodik.

Blatný-prozaik byl doma v malých literárních útvarech, povídkách, novelách. Vyjadřoval v nich své kritické a ironické vidění poválečného světa (Vítr v ohradě, 1923, Povídky v kostkách, 1925, Regulace, 1927, Povídky z hor, 1927, Housle v mrakodrapu, 1928). Psal poměrně rychle a snadno, užíval ironickou nadsázku, namířenou proti maloměšťácké omezenosti, snobismu a pokrytectví. Originální projev „ironie a grimasy“ byl novinkou v naší poválečné literární tvorbě. U Blatného je ovšem provázen silným sociálně-morálním cítěním. Nikdy však nepřijal řešení, nabízená marxismem, a vysloužil si za svou dramatickou tvorbu ostrou kritiku z pera Bedřicha Václavka.

Lev Blatný zemřel na tuberkulózu v sanatoriu pro plicní choroby. Bylo mu pouhých 36 let. Čestmír Jeřábek ve svých životních vzpomínkách o něm napsal : …vynikal mezi námi logickým úsudkem a sklonem k ironii někdy až cynicky zabarvené, ale pod jeho vnější posměvačnou maskou se skrývalo horké srdce a bohatá citová náplň, smysl pro spravedlnost a nenasytná touha po poznání krásných věcí. Frází a gestem se neoháněl nikdy. Zdraví byl křehkého a jakoby tušil svůj brzký konec, vyvíjel činnost až zimničně prudkou a nešetřil se…

Lev Blatný je spolu se synem Ivanem pochován v čestném pohřebišti brněnského Ústředního hřbitova. Je po něm pojmenována ulice v Brně-Žabovřeskách.