Ladislava Kozderková

zpěvačka, muzikálová, divadelní a filmová herečka

26. 6. 1949 Brno – 17.11. 1986 Praha

První polovinu života prožila v Brně, tu druhou v Praze. Talentovaná zpěvačka s absolutním hudebním sluchem mohla být v devadesátých letech v nové éře českých muzikálů tou největší hvězdou. Bohužel, zemřela v sedmatřiceti letech, na den přesně tři roky před sametovou revolucí.

Ladislava Kozderková pocházela z muzikální rodiny. Strýc Richard byl předním českým violistou, strýc Jiří operním pěvcem, otec Ladislav skladatelem a dirigentem v českém rozhlase. Vyrostla pod Kraví horou (rodina bydlela na ulici Jana Uhra) jako nejmladší ze tří dcer Kozderkových, už v jedenácti letech zpívala v rozhlase, ve dvanácti natočila první desku. O písničce Na klouzačce, kterou přišla do rozhlasu předvést, se vypráví, že ji s orchestrem Gustava Broma natočila napoprvé, z jedné vody, bez následných korekcí. Ve čtrnácti byla Laďka přijatá na konzervatoř na zpěv a dramatický obor a v osmnácti ji přijali na JAMU, tam ale nenastoupila.

Po účinkování v muzikálu Gentlemani odchází na doporučení Dareka Vostřela, jednoho z autorů hry, do pražského Rokoka, o rok později mění angažmá a stěhuje se do hudebního divadla v Karlíně, kde bude působit dalších třináct divadelních sezón. K tomuto angažmá Laďce Kozderkové pomohl Oldřich Nový, na konci sedmdesátých let byl Karlín ostatně líhní talentů, působí tu Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Naďa Urbánková i Jitka Zelenková, budoucí popové hvězdy. Do laciného popu ale Laďka Kozderková nikdy nesklouzla, její doménou byl muzikál.

Už v Brně se Laďka Kozderková seznámila s českým Luisem Armstrongem Richardem Kubernátem, trumpetistou Orchestru Karla Krautgartnera. O pětadvacet let starší Richard Laďce učaroval suverénním vystupováním, které jí připomínalo otce. Vdala se rychle, rychle otěhotněla a ještě jí nebylo dvacet, když porodila dceru Ladu. Rychle také zjistila, že její manžel je silný alkoholik, po jeho kolapsu po koncertě ve Frankfurtu dala všechny úspory za léčbu v Německu, on se ale vrátil opět s flaškou v ruce. Se sotva roční Ladou dává sbohem Brnu i Kubernátovi. Už v Rokoku potkává svého druhého muže Vlastimila Bedrnu. Oba se nejdříve museli rozvést, aby se mohli v roce 1974 vzít. O dva roky později se jim narodila dcera Vlasta.

O Laďku Kozderkovou mají zájem ale nejenom na divadelních prknech – zajímá se o ní Barrandov i Kavčí hory. Hraje zejména role dohazovaček, holky od rány a svůdnice. Geniální je v Trháku, později ve filmu Jako jed nebo ve Vlaku dětství a naděje, také v němé scéně se svým manželem Vlastimilem Bedrnou v Chobotničkách z druhého patra ve své vůbec poslední roli dámy v divadelní lóži. Přesto je ale nejlepší na divadle. V roce 1982 ji v její životní roli v muzikálu Hello, Dolly viděla Barbara Streisandová, která v Čechách natáčela film Yentl a dozvěděla se o tom, že v Karlíně dávají „její“ Hello, Dolly. Výkonem Laďky Kozderkové byla nadšená. Také kritici k ní neměli výhrady. Ivo Osolsobě o ní napsal, že je to nejlepší Dolly, kterou kdy viděl, ať už v evropských divadlech či ve filmových zpracováních. Laďčin otec, který se mimochodem v šedesáti letech s její matkou rozvedl a založil novou rodinu, sedával na všech jejích premiérách v první řadě přímo za zády Karla Vlacha, dirigenta orchestru. Otcův vliv na Laďku byl velmi silný a ona si zpětně dobře uvědomovala, že za mnohé vděčí jeho domácímu drilu u klavíru.

Krátce po úspěchu Hello, Dolly se dostavily první zdravotní potíže. V roce 1983 ji na Bulovce poprvé léčili rakovinu, za dva roky přišla recidiva, další ozařování a operace. Přesto Laďka Kozderková stále hrála. Její poslední rolí byla Judita Čuprová ve Zvonokosech, naposledy ji zpívala 2. října 1986, odvezli ji v bolestech přímo z divadla. Její mladší dceři bylo pouhých deset, když Laďka Kozderková zemřela. Pohřbená je na Vinohradském hřbitově v Praze.

Role Ladislavy Kozderkové v Hudebním divadle v Karlíně:
Král tuláků, Margot, 1972/3
Loď komediantů, Queenie 1972
Španělská vyzvědačka, Manuela, 1973
Ženitba, Tekla Ivanovna, 1973
Mazlíčkové, Marcela, 1974
Bílý akát, Olga Ivanovna 1974
Rose Marie, Ethel, 1975
Kabaret, slečna Kostová, 1978
Oklahoma, teta Ellen, 1979
Cassanova, Mary Anne, 1979
Když je v Římě neděle, Sophillina Lolloe, 1981
Vražda ve varieté, Ida Virta, 1981
Hello, Dolly!, Dolly Leviova, 1982
Zvonokosy, Judita Čuprová, 1983