Klement Bochořák

básník, prozaik, autor knih pro děti

18. 1. 1910 Kunštát – 10. 8. 1981 Brno

Klement Bochořák patřil k plejádě literátů narozených ve stejném období, kteří svůj tvůrčí i osobní život spojili s Brnem (Mikulášek, Těsnohlídek, Mahen, Kainar). Pocházel z rodiny berního úředníka a s rodiči už v dětství Brno navštěvoval. Když mu bylo patnáct let, zemřel mu otec. Obecnou a měšťanskou školu vychodil Klement v rodném Kunštátě, studium na obchodní akademii v Brně (1926 – 27) nedokončil. Kromě několika krátkodobých pracovních příležitostí (soudní praktikant v Brně 1930 – 31, dělník hrnčířského závodu v Kunštátě) dlouho neměl trvalé zaměstnání.

Rok 1935 byl pro mladého literáta významný: Získal cenu v básnické soutěži a seznámil se s Františkem Halasem. Do roku 1949 s ním pak udržoval přátelské kontakty, které narušil Bochořákův odmítavý postoj k politickému vývoji u nás po únoru 1948. K okruhu Bochořákových literárních přátel patřili také Kamil Bednář, Ivan Blatný, Jiří Orten, Zdeněk Urbánek, Jan Čep, Jan Dokulil, J. M. Tomeš a zejména Jan Zahradníček, později Ludvík Kundera a Jan Skácel. Pod šifrou -kb- nebo -nt- přispíval do Lumíru, Akordu, Kritického měsíčníku, Řádu, Lidových novin, Lidové demokracie, Vyšehradu, Národní obrody, Dne, Hosta do domu, Května a dalších periodik. V lednu1941 se oženil s brněnskou rodačkou Julií Halířovou, s níž měl dva syny a dceru. V roce 1942 získal místo úředníka zásobovacího oddělení Služeb města Brna a natrvalo se do města přestěhoval. Od roku 1945 působil Klement Bochořák jako úředník brněnské Městské knihovny, potom brněnské krajské knihovny a nakonec obvodní knihovny v Brně-Židenicích.

Pro své náboženské přesvědčení byl roku 1960 nucen zaměstnání opustit. Žil ze skromného invalidního důchodu a věnoval se jen literatuře. Básnickou tvorbu spirituálně založeného umělce ovlivnili zejména František Halas a moderní česká katolická poezie, hlavně Jan Zahradníček. Počínaje prvotinou Mladý žebrák (1935) rozvíjí Klement Bochořák téma pokory a odevzdanosti Bohu, které pak prolíná celým jeho dílem, stejně jako hledání harmonického vztahu k životu, touha po kráse a úvahy člověka, hledajícího lidskou prostotu a opravdovost. K básníkově konfesi neoddělitelně patří láska k důvěrně známému prostředí Vysočiny a její přírodě. Vydal dvě desítky básnických sbírek (Žluč a víno, 1938, Jasy, 1940, Listopad, 1940, Uschlé květiny, 1942, Zápisník, 1943, Snář a planetář, 1944, Tři slzy , 1947, Svět, pláň andělská, 1947, Poutník, 1948). Po roce 1948 nesměl Klement Bochořák po určitou dobu svou poezii vydávat, k ideologickým důvodům se později přidala i emigrace nejstaršího syna do Vídně. Básník se uchýlil do světa tvorby pro děti a mládež (Barevná sklíčka, 1948, Betlém, 1948, Hračky, 1949, přepracované Kouzelné hračky, 1956, U krále Vendelína, 1950). Krásně výtvarně vypravený Betlém, připravený pro Vánoce 1948, byl stažen z prodeje. Bochořák - prozaik se ve své tvorbě obrací k dospělým i mládeži. Z rodného kraje čerpá sbírka krátkých próz Příběhy a vzpomínky po večerech sebrané (1958), na kunštátské mládí a literární přátelství vzpomíná v memoárové knížce V druhé světnici. V roce 1971 vydalo brněnské nakladatelství Blok básnickou sbírku Proudění. Další sbírky básní, Křížová cesta a Staronové básně, vydalo Křesťanské nakladatelství v Římě roku 1976. Druhý titul vyšel v roce 1993 posmrtně i ve vlasti. Klement Bochořák sestavil také výbory moravských lidových pohádek (B. M. Kulda: Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského, 1946) a výbor povídek moravských autorů Šedé perly (1944). Zabýval se i překlady německé poezie (Goethe, Novalis, Rilke).

Tichý a skromný umělec si zamiloval Brno a dokonale se sžil s brněnskou literární obcí, kde se stal přední osobností. Jeho srdce i dílo patřilo stejnou měrou Brnu i rodnému Kunštátu. Je po něm pojmenována ulice v Brně – Žabovřeskách.