Karel Otto Hrubý

fotograf, pedagog

15. 5. 1916 Vídeň – 19. 7. 1998 Senotín (okres Jindřichův Hradec)

Dětství strávil K. O. Hrubý mimo hlavní centra - v Podbrezové na Slovensku a ve Znojmě, kde také absolvoval gymnázium. Rozhodl se potom pro studium práv na Univerzitě Karlově v Praze. To však po osmi semestrech přerušilo uzavření českých vysokých škol za okupace. Po válce se Hrubý k právům už nevrátil. Za protektorátu se živil jako hudebník (byl milovníkem džezu a ve 30.letech se podílel na pořádání prvního džezového koncertu u nás). V roce 1943 byl totálně nasazen. Po osvobození se věnoval fotografii, která mu učarovala již jako čtrnáctiletému chlapci. To si za tajně ušetřené peníze koupil první fotoaparát.
Nastoupil jako fotoreportér v brněnské Rovnosti, od roku 1947 krátce působil jako kameraman dokumentárních a reklamních filmů u Československého státního filmu, vrátil se však k práci profesionálního fotografa. Pracoval pro redakci časopisu Květy v Praze, po roce se však vrátil do Brna, kde pak prožil 3 desítky let. Portrétoval své generační druhy, malíře, spisovatele, pro Státní divadlo v Brně vytvořil řadu hereckých portrétů (Vlasta Chramostová, Martin Růžek). V roce 1952 přijal místo profesora fotografie na Škole uměleckých řemesel v Brně, kde setrval až do roku 1977. Hlavně však neúnavně fotografoval. Spolupracoval s časopisem Svět v obrazech, stal se členem Svazu československých výtvarných umělců. K. O. Hrubý byl vynikající krajinář, jeho snímky kulturní krajiny i městského prostředí patří k tomu nejlepšímu v naší černobílé fotografii, dovedl však nacházet výtvarné hodnoty i ve stavebních konstrukcích, průmyslových zařízeních a zejména v lidech s nimi spojených. Zajímal se o lidové umění a zvykosloví, za etnografickými dokumenty zajížděl na Oravu, Liptov, do Pováží. Českou fotografii se snažil prosadit i organizačně. Spolu s Adolfem Kroupou (viz. Adolf Kroupa) a Vilémem Reichmannem založil v roce 1959 při Domě umění první stálou fotografickou síň v Československu – Fotografický kabinet J. Funkeho v Domě pánů z Kunštátu. O šest let později stál K. O. Hrubý u zrodu skupiny VOX a v roce 1969 spoluzakládá Svaz českých fotografů. Několik let pak byl jeho místopředsedou. V roce 1967 se podílí na založení Institutu výtvarné fotografie při SČF, progresivní dálkové formy korespondenčního studia. I když byl především osobitým dokumentátorem reálného prostředí, experimentoval Hrubý v 60. letech i s abstraktními prvky ve fotografii, koláží a montáží. Svých muzikantských zkušeností využil při tvorbě audiovizuálních komponovaných pořadů a tzv. Diafonů (spojení fotografie s hudbou ), které realizoval v Ostravě. Fotografie K. O. Hrubého oběhly prostřednictvím výstav doslova celý svět (Boston, Brusel, Nottingham, Stockholm, Vancouver, Rio de Janeiro, Antverpy, Oklahoma, Pasadena, Kodaň, Minneapolis, Pittsbourgh, Rochester, Washington, New York, Buenos Aires, Bombaj, Lucemburk, Tokio, Glasgow, Chicago, Dillí, Vídeň, Varšava, Moskva a další), nespočet bylo výstav u nás. Vydal řadu obrazových publikací (Brno ve fotografii –1951, 1956, Život a krásu –1952, Jižní Morava - 1958, Vysočinou po řece Jihlavě a dál od jejích břehů - 1962). Jeho práce jsou zastoupeny ve fotografické sbírce Moravské galerie v Brně a mnoha dalších. Opakovaný infarkt ho však přiměl zanechat aktivní činnosti. Zůstal po něm archiv, který čítá desítky tisíc negativů. Odstěhoval se do Senotína, kde se vrátil k zálibě z mládí – malování. K. O. Hrubý desítky let svou vlastní tvůrčí prací i pedagogickou a organizační činností spoluvytvářel kvalitu české fotografie. Z jeho odkazu těží další generace našich fotografů.