Karel Engliš

národohospodář, politik

17. 8. 1880 Hrabyně u Opavy – 13. 6. 1961 tamtéž

Když se jako deváté dítě narodil, bylo jeho otci, venkovskému řezníkovi, 63 let. Skromné poměry a matčina lidová moudrost formovaly jeho myšlení i názory a byly zřejmě základem jeho pověstné pracovitosti, energie a vitality. Absolvoval
opavské gymnázium a právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích, kdy byl z větší části finančně odkázán na své příjmy z kondic, se stal úředníkem Zemské statistické kanceláře v Praze a Úřadu pro statistiku při ministerstvu obchodu ve Vídni. Roku se 1910 habilitoval na docenta národního hospodářství na Českém vysokém učení technickém v Brně, kde se o rok později stal mimořádným a v roce 1917 řádným profesorem. Hned po vzniku ČSR se zasadil o zřízení Masarykovy univerzity v Brně a stal se jejím prvním rektorem. (Na krátké tři měsíce byl v roce 1947 ještě jednou rektorem, tentokrát Univerzity Karlovy v Praze. Na dlouhou dobu byl posledním voleným rektorem u nás ).

Úspěšnou dráhu vědce a pedagoga provázela činnost politická. Spojoval ji nejprve s Moravskou stranou lidovo – pokrokovou, po vzniku Československa s Národně demokratickou stranou. Roku 1918 pracoval jako člen Národního výboru v Praze, pak Národního shromáždění, kam byl v letech 1920 – 1925 dvakrát zvolen poslancem. V roce 1925 z NDS vystoupil a vzdal se mandátu.

Engliš byl v letech 1920-21, 1925- 28 a 1929-31 členem vlády ČSR jako ministr financí. Důsledně prosazoval politiku stabilizace české měny, podporující zájmy výroby a obchodu. Dostal se do příkrého rozporu s Aloisem Rašínem, autorem opačné koncepce měnové odluky a měnové reformy. Roku 1934 se Engliš stal guvernérem Národní banky československé a až do zániku ČSR v roce 1939 pečoval o českou korunu jako o pevnou a volně směnitelnou měnu.

Po celou dobu nezanedbával ani vědeckou a pedagogickou činnost. Je považován za autora takzvané teleologické hospodářské metody, která se stala novým názorovým směrem v ekonomických vědách. Sleduje účelovost, záměrnost, volbu cílů a prostředků v ekonomických procesech a racionálnost rozhodování a postupů (řecky télos – účel, cíl). Na univerzitě byl Engliš oblíbeným přednášejícím a obávaným zkoušejícím. Trval na pochopení problému a jeho vřazení do souvislostí. Napsal přes dvě stě vědeckých prací (Peníze, Telelologie jako forma vědeckého poznání, stěžejní Soustava národního hospodářství). Stal se nejvýznamnějším hospodářským teoretikem meziválečného období.

Svůj soukromý život podřídil Engliš práci. Měl rád přírodu, hudbu, byl ctitelem dobrého vína a moravské kuchyně. I jeho manželka Valerie se věnovala veřejné činnosti. Na počátku 30. let minulého století se například významně angažovala v ženském odboru spolku Domu útěchy (dnes Masarykův onkologický ústav). Rok 1948 přinesl zlom. Engliš byl donucen rezignovat na rektorský úřad, v roce 1952 byl z Prahy vypovězen do rodné Hrabyně, jeho dílo bylo vyřazeno z knihoven, byl mu odňat i služební důchod. I v těchto těžkých podmínkách napsal ještě několik zatím ne příliš známých prací. Začátkem 60. let se ještě objevila šance na přednáškovou činnost, špatný zdravotní stav mu v ní však zabránil. Na úmrtním oznámení stálo výmluvné motto: „Kdo sloužíš vlasti, odměny nečekej“.

Englišovo dílo je v mnohém inspirací pro současnou ekonomiku. Roku 1990 byla v Praze založena Společnost Karla Engliše. Roku 1994 byla při Masarykově univerzitě v Brně zřízena Cena Karla Engliše, udílená každoročně vynikajícímu ekonomovi. V červenci 2001 zahájila v Brně činnost soukromá Vysoká škola Karla Engliše.