Karel Čapek

spisovatel, dramatik a publicista, v letech 1905-7 navštěvoval První české gymnázium v Brně (tř. Kap. Jaroše)

9.1.1890 Malé Svatoňovice - 25.12. 1938 Praha

"Karel Čapek sám a náhle postavil českou literaturu na úroveň světovosti"
Ferdinand Peroutka

Prozaik, dramatik, básník a překladatel, novinář, literární, divadelní a výtvarný kritik, estetik a filozof. Světově známý spisovatel, který měl rozsáhlé styky s předními zahraničními intelektuály, první předseda československého PEN-klubu.
Osobnost a dílo Karla Čapka je symbolem nejen kulturního, ale i občanského života první demokratické Československé republiky. Svou literaturou, filozofickými názory, novinářskou činností i politickou angažovaností vystupoval vždy na obranu humanistických hodnot i demokracie a stavěl se proti ideologiím, které v jedinci viděly jen součást masy vhodné k uskutečňování svých programů.

Karel Čapek vyrostl v kulturním prostředí rodiny venkovského lékaře. Narodil se v Malých Svatoňovicích, dětství prožil v Úpici v Podkrkonoší, gymnázium začal navštěvovat v Hradci Králové. Tam se zapojil do tajného studentského debatního spolku a podílel se na vydávání časopisu Obzor. Tato činnost byla nepřijatelná pro tehdejší rakousko-uherské úřady a byla mu doporučena změna školy. Rodina rozhodla., že Karel přestoupí na První české gymnázium do Brna ( tehdy na ulici Schmerlingově nyní tř.Kpt. Jaroše ), protože zde byla provdána jeho starší sestra Helena za významného brněnského advokáta Karla Koželuha. V podnájmu bydlel na Jaselské 5, tehdy Augustinské. V Brně strávil dva školní roky, 1905 - 1906 a 1906 - 1907. Dvouletý pobyt Karla Čapka v Brně připomíná pamětní deska od akademického sochaře Miloše Slezáka na Jaselské ulici.
S Brnem Čapka spojovala také spolupráce s deníkem Moravská orlice a časopisem Moravskoslezská revue. Do okolí města často zavítal i při prázdninových pobytech u sestry Heleny v Bílovicích nad Svitavou.

Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze, začal v roce 1909 studovat na FF UK a doktorem filozofie se stal v roce 1915 disertační prací o pragmatismu. Krátce působil jako knihovník a šlechtický vychovatel a v roce 1917 nastoupil do novin, nejprve do Národních listů a roku 1921 do Lidových novin, kde působil až do své smrti.
Na literární dráhu vstoupil Karel Čapek společně s bratrem Josefem drobnými lyrizujícími prózami. Povídkové prvotiny vyšly knižně v souborech Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916) a Krakonošova zahrada (1918).

První samostatně vydané povídky Karla Čapka - Boží muka (1917) a Trapné povídky (1921) již směřují k filozofičtějšímu pojetí tématu, k otázkám svobody lidského jednání a smyslu existence. Odráží se v nich autorova skepse nad možností poznání absolutní pravdy.
Následující utopické prózy Továrna na absolutno (1922) a Krakatit (1924) podobně jako pozdější román Válka s mloky (1936) jsou skeptickým varováním před možnými společenskými důsledky nekontrolovaného vývoje vědy, vyznívají i jako ironický obraz soudobé společnosti a jejích problémů.

Z 30. let pocházejí Čapkova vrcholná literární díla, "noetická" volná trilogie Hordubal (1933), Povětroň (1934) a Obyčejný život (1933). V těchto románech se autor vrací k otázkám, jimiž se zabýval od počátku své tvorby, přičemž své tázání po pravdě lidského života rozšířil o aspekty mravní a sociální.
Návratem k filozoficky pojatému dílu o jedinci, o podstatě mravního selhání člověka je nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna (1939).
V díle První parta (1937) projevuje autor své sociální cítění. Je to román o lidské solidaritě, statečnosti a humanismu.V souvislosti s fašistickým ohrožením ukazuje, že je možné postavit se proti zkáze.
Čtenářsky velmi úspěšné byly už v Lidových novinách Čapkovy cestopisné prózy, které vyšly knižně v pořadí Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1929), Obrázky z Holandska (1932) a Cesta na sever (1396).
Jako novinář přispěl Karel Čapek výrazně k rozvoji fejetonu, sloupku, causerie a politické úvahy. Některé výbory vydal sám - O nejbližších věcech (1925), Zahradníkův rok (1929), O věcech obecných čili Zoón politikon (1932), Jak se co dělá (1938). Většina z nich vyšla až po jeho smrti.

Z žurnalistické praxe vzešly i dva soubory detektivních příběhů Povídky z první kapsy a Povídky z druhé kapsy (obojí 1929). Odhalení trestného činu je vždy propojeno s poznáváním vztahu mezi lidmi, jejich morálky a schopností.
S Čapkovou novinářskou orientací souvisí i jeho teoretický zájem o žánry triviální literatury - Marsyas čili Na okraj literatury (1931).
Vyjádřením autorova pohledu na svět i důkazem jeho slovesného mistrovství jsou Apokryfy (1932).
Jako demokratický spisovatel Karel Čapek pronikl do okruhu předních představitelů republiky. Názorově měl blízko k hradní politice, zvláště k prezidentovi T.G. Masarykovi. Masaryk se často účastnil setkání Čapkových "pátečníků", debatního klubu významných intelektuálů meziválečného období.

Hovory s T. G. Masarykem (1928-1935) pomáhaly vytvořit široce přijímaný obraz osobnosti prvního československého prezidenta. První dva svazky se soustřeďují na Masarykovu biografii, třetí podává výklad jeho filozofických, náboženských a politických názorů.
Svými překlady z francouzské poezie, Francouzská poezie nové doby (1920), především Apollinairova Pásma, významně ovlivnil vývoj moderní české poezie.

Od počátku 20. let se začal Čapek prosazovat i jako dramatik. Úspěch prvních dramat ho přivedl jako dramaturga a režiséra do Vinohradského divadla. V Čapkově dramatické tvorbě se objevují stejné tematické okruhy a filozofické názory jako v jeho próze.
Ve spolupráci s bratrem Josefem vznikla komedie o iluzi mládí Loupežník (1920) a groteskní hra Ze života hmyzu (1921). Světový úspěch přineslo Čapkovi utopické drama R.U.R. (1920), ve kterém autor formou utopicko - fantastického podobenství varuje před nebezpečím přetechnizovaného moderního světa. V tomto dramatu se poprvé objevilo slovo robot. Věc Makropulos (1922), zhudebněná Leošem Janáčkem, polemizovala s ideálem dlouhověkosti Shawovy divadelní hry Zpět k Methusalemovi.
Hry z druhé pol. 30. let Bílá nemoc (1937) a Matka (1938) reagují na ohrožení republiky a demokracie fašismem.
Karel Čapek zemřel 25.12.1938 na zánět plic. Křehký organismus, postižený dlouholetou chorobou, podlehl tlaku tragických událostí v době Mnichova a hrubým osobním útokům. Jeho smrt na Boží hod vánoční symbolizovala i konec demokracie první republiky.

Další informace o životě a díle Karla Čapka lze najít na www stránkách:

http://capek.misto.cz/
http://www.volny.cz/krivka/karel_capek.htm
http://www.capek-karel-pamatnik.cz