Josef Suchý

básník, prozaik, překladatel

1. 3. 1923 Lesní Jakubov (u Náměště nad Oslavou) - 30. 5. 2003 Brno

Josef Suchý patří k tvůrčím duchům introvertního zaměření. Ve své vnitřně la-děné poezii i lyrických prózách oslovuje lidské nitro a otevírá tak vnímavému čtenáři cestu k jeho, jak sám říkal „vnitřní studánce“.

Narodil se v rolnické rodině. Dětství, prožité na vesnici, ovlivnilo jeho lyricko-meditativní tvorbu. V roce 1942 absolvoval gymnázium v Brně, do konce války pak pracoval doma v zemědělství. V letech 1945 – 49 studoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (jeden semestr na FF UK v Praze). Po absolutoriu byl rok středoškolským profesorem ve Valticích. Tam byl také zatčen za pomoc při ilegálním přechodu státní hranice. Byl odsouzen za protistátní činnost na tři roky do těžkého žaláře. Vojenskou službu v letech 1952 – 54 vykonával u neblaze proslulých PTP. V roce 1955 nastoupil jako soustruž-ník do ZKL v Brně - Líšni. Teprve po 13 letech, od roku 1968, mohl díky pomo-ci Jana Skácela zastávat redaktorské místo v nakladatelství Blok v Brně. V roce 1990 byl soudně rehabilitován. S manželkou Eliškou a dcerou Ivanou bydlel v Maloměřicích na levém břehu řeky Svitavy, blízko přírodního unikátu - Caco-vického ostrova..

Poezii začal Josef Suchý publikovat časopisecky ve 40. letech, podobně jako jeho katolicky orientovaní vrstevníci Zdeněk Rotrekl, Ivan Slavík a další. Su-chého první sbírka Žernov (1948) byla zkonfiskována, ve druhém vydání vyšla v roce 1998. Až do roku 1966, kdy mu za přispění Jana Skácela vyšla sbírka veršů Jitřenka v uchu jehly, nesměl publikovat. Následovaly další sbírky lyriky Ocúnová flétna (1967), Okov (1969), Ve znamení vah (1970), Duhové kameny (1976), Zelené souhvězdí (1978), Strnadi nad sněhem 1982), Země tvých dlaní (1986), Proti osudu (1988), Jasmínová hvězda (1990), Tváří v tvář (1992), Kří-žová cesta (1995); k jeho osmdesátinám vyšel výbor z básní Srdce a kámen (2003). Obrací se v nich, podobně jako Jakub Deml, František Halas nebo Jan Skácel, k základním životním hodnotám, které nalézá v přírodě, ukotvení v rodinném selském prostředí, mezi blízkými lidmi. Tím jsou poznamenány i jeho autobiograficky laděné lyrické prózy Eliášovo světlo (1971) a Dům u jitř-ního proutí (1983). Historickému tématu se věnuje ve slovanských rapsodiích Šarlat na sněhu (1999). Mládeži věnoval Josef Suchý novely s dívčí hrdinkou Katka má starosti (1976) a Starosti s Katkou (1982)).

Jako překladatel se Josef Suchý věnoval německé, rakouské a lužickosrbské literatuře (Reiner Maria Rilke: Zápisky Malta Lauridse Briggse, 1967, 1994; Kito Lorenc: Nový letopis,1972; Oskar Loerke : Panova hudba, 1975; Vřesový zpěv – Antologie lužickosrbské poezie, 1976; Skrytý pramen – Antologie lužic-ko srbské povídky, 1982; Vlaštovky světla – Antologie lyriky NDR, 1983; Erwin Strittmatter: Krám, 1990; Magické kameny- Antologie rakouské poezie, 1993; Josef Nowak: Píseň-věrná družka, 1995).V roce 2003 vyšel Josefu Suchému v nakladatelství Edition Atelier ve Vídni výbor básní pod názvem Zeitstaub. Výbor z díla Josefa Suchého vydalo v bulharštině nakladatelství Panorama v Sofii (2005) pod názvem Cvetovete na tišinata (Barvy ticha). Zhudebněné básně ( Dalibor Spilka: Srdce a kámen, Křížová cesta Ježíše Krista aneb 14 zastavení na Golgotě; Jiří Matys: Živly; Lubomír Koželuha: Tam jsem doma, Kudy prošlas) byly předány Památníku národního písemnictví.

Křížovou cestu vydala r. 2004 Římskokatolická farnost v Březině a Vánoční čas s ilustracemi Ludmily Jandové dětský časopis Nezbeda v r. 2004. Pro konferenci v Moravské zemské knihovně v Brně (2003)editoval Ludvík Štěpán soubor poe-zie Josefa Suchého z let 1923 – 2003 pod názvem Černá a bílá pravda.

Josef Suchý se po právu dočkal i řady ocenění.V roce 1969 dostal Krajskou ce-nu Jiřího Mahena,vroce 1998 cenu Velehrad za celoživotní básnické dílo. Zastu-pitelstvo města Brna mu udělilo Cenu města za literaturu pro rok 1997.
Josef Suchý byl mj. členem Konfederace politických vězňů, PTP, Obce spisova-telů, Obce překladatelů, Českého centra mezinárodního PEN klubu a evropské-ho autorského sdružení Die Kogge se sídlem v Mindenu.