inženýr, architekt, vysokoškolský pedagog, projektant a ředitel Moravského průmyslového muzea v Brně
7. 9. 1838 Benátky - 11. 7. 1914 Vídeň
Do stavební a kulturní historie Brna se Johann Georg Schön zapsal svým nejvýznamnějším projektem, návrhem budovy Moravského průmyslového muzea. Studoval na technickém oddělení Polytechnického institutu ve Vídni (1856–1861), další dva roky také architekturu na vídeňské Akademii užitých umění. Vyučil se i zedníkem. Od roku 1861 byl asistentem na katedře silničních a vodních staveb, do roku 1868 byl inženýrem ve službách c. a k. Spolku jižní dráhy a podílel se na projektu otomanské železnice. Roku 1871 získal místo profesora pro obor vodních, silničních a železničních staveb na Německé technice v Brně, kde postupně zastával i úřad děkana a rektora. Byl prezidentem a čestným členem Moravského uměleckého spolku. V letech 1874–1883 byl ředitelem Moravského průmyslového muzea v Brně. Jeho budovu ve stylu florentské renesance také projektoval. Staveniště bylo na tehdejší Elisabethstrasse 14 (dnes Husova 14). Stavební práce byly zahájeny 10. června 1881 a v roce 1882 ukončeny. Po úpravě interiérů, přemístění a instalaci sbírek bylo muzeum 17. února 1883 slavnostně otevřeno za přítomnosti arcivévody Rainera. Brno získalo důležitý institut pro rozvoj klesající úrovně řemeslné produkce i obecného vkusu a současně významnou reprezentativní budovu na plánované okružní třídě. Johann Georg Schön byl v roce 1882 jmenován profesorem vodních a silničních staveb na Vysoké škole technické ve Vídni, kde působil do roku 1909 (1885–1886 rektorem). Současně přednášel pozemní stavitelství.
Roku 1896 byl jmenován honorárním docentem pro vodní stavby. Významná je i jeho odborná publikační činnost. Johann Georg Schön sehrál významnou roli při zakládání a rozvoji brněnského uměleckoprůmyslového muzea, jehož činnost pomáhala čelit úpadku uměleckého řemesla, vytlačovaného strojovou velkovýrobou. Vedle vlastního shromažďování dokladů kvalitní historické i soudobé řemeslné produkce a různých forem její popularizace pomáhalo spolu s průmyslovou školou vychovávat nové generace stavitelů a řemeslníků, kteří by dokázali spojit funkci tvůrce na jedné a práci řemeslníka jako pouhého reprodukčního elementu na druhé straně. Jak řekl J. G. Schön ve své úvodní řeči při otevření muzea, mělo to být "outočiště pro průmyslníka a dělníka, který se chce sám zušlechtit a své touze po vzdělání zadost učinit".