Jiří Mahen

dramatik, prozaik, novinář, knihovník, organizátor brněnského kulturního života

vlatním jménem Antonín Vančura
12. 12. 1882 Čáslav - 22. 5. 1939 Brno

Narodil se jako třetí ze třinácti dětí ve staré evangelické písmácké rodině, z níž pocházel i jeho synovec Vladislav Vančura. Ač vyrůstal ve skromných poměrech (otec byl pekařem), vystudoval gymnázium v Čáslavi a Mladé Boleslavi, v roce 1902 byla přijat na pražskou Filozofickou fakultu (čeština a němčina). Již na gymnáziu se projevovalo jeho mnohostranné umělecké nadání - kreslil, psal verše, věnoval se hudbě, rád zpíval. Se skupinou nejmladších anarchistických literátů (J. Mach, Frant. Gellner, Roman Mašek) debutoval v Letácích. Blízké přátelství ho pojilo s vrstevníkem a rovněž čáslavským rodákem Rudolfem Těsnohlídkem.

Za vysokoškolských studií se dostal do okruhu Neumannova Nového kultu a členů jeho olšanské literární družiny. Později spolupracoval se Šrámkovým časopisem Práce, s Brunnerovými Obzory i Václavkovým Indexem, s periodiky anarchistického a socialistického zaměření. Po promoci působil Mahen tři roky jako středoškolský pedagog v Hodoníně a Přerově. V roce 1910 odešel do Brna. Do roku 1919 byl redaktorem Lidových novin a brněnské Svobody (1919 - 1920). Již před válkou spolupracoval s divadlem, zastával funkci činoherního dramaturga v Národním divadle v Brně (1918 - 1922), současně učil na nově otevřeném dramatickém oddělení brněnské konzervatoře dramaturgii, režii a rozbor světového dramatu (1920 - 1924). S B. Václavkem a L. Fischerem redigoval levicově orientovaný Index. Od roku 1921 až dokonce života byl knihovníkem a později ředitelem (1937 - 1939) brněnské Městské knihovny, na jejímž vybudování měl lví podíl.

Mahenova lyrická tvorba je spojena převážně s jeho mládím a odráží intimní pocity autora i jeho souputníků (Plamínky - 1907, Duha - 1916, Tiché srdce - 1917). Cyklus milostné poezie Balady (1908) se z tohoto rámce vymyká a je zřetelně ovlivněn villonovskou starofrancouzskou baladou. V poválečné době se Mahen vrací k poezii jen příležitostně zejména básněmi, inspirovanými zážitky z cest (Scirocco - 1923, Rozloučení s jihem - 1934, Požár Tater - 1934). Jednotícím prvkem Mahenovy rozmanité prozaické tvorby je lyrismus. Povídkový cyklus Podivíni (1907) se zabývá pohnutými osudy postav z nejrůznějších sociálních prostředí, román Kamarádi svobody (1909) je autorovou generační výpovědí, soubory drobných próz Díže (1911) a Měsíc (1921) předznamenávají program poetismu. Románem Nejlepší dobrodružství (1929) nejsilněji prolíná téma brněnského prostředí. Postava stárnoucího středoškolského profesora demonstruje konfrontaci tří generačních okruhů v hledání smyslu života a cesty z osamění. V bohatství lidové fantazie a čistého jazyka je zdroj pohádkových souborů pro děti Co mi liška vyprávěla a Dvanáct pohádek.

Mahenova publicistická tvorba je věnována divadlu (Před oponou -1920, Režisérův zápisník - 1923) a knihovnám a jejich čtenářům (Knížka o čtení praktickém - 1924). Významné místo v jeho díle mají přírodní črty, inspirované láskyplným i znaleckým vztahem k přírodě a zálibou v rybaření. Vypovídá o něm sbírka vzpomínek, poznámek a nápadů Rybářská knížka (1921). Zážitky z cesty poválečným Balkánem vylíčil v cestopisných fejetonech Hercegovina (1924), ve vlastní edici Nápady a výpady (1921 -22) shrnul své úsilí o hledání nových publicistických forem.

Hlavní význam Mahenova díla spočívá ale v práci pro divadlo. Dramatické prvotiny Juanův konec (1905) a Klíč (1907) vznikly ještě za studentských dob. Do dějin české předválečné divadelní tvorby vstoupil až dramatem Janošík (1910). Tragická a veseloherní látka se pak v jeho hrách střídají (Mrtvé moře - 1918, Nebe, peklo, ráj - 1919, Generace - 1921, Dezertér -1923), dramaturgové a lektoři našich divadel dodnes sahají spíše po lyrických komediích (Ulička odvahy - 1917, Chroust, Nasreddin čili Nedokonalá pomsta 1930). V roce 1925 uspořádal Mahen šest svých poetistických libret do souboru Husa na provázku. Název převzalo brněnské experimentální divadlo. Ve 30. letech připojil Mahen ke svému dílu ještě hry s tématem rodinných vztahů (diptych Rodina - 1933, Mezi dvěma bouřkami - 1938). Jiří Mahen spojil svůj osobní i tvůrčí život s Brnem a záhy se i s manželkou Karlou stal uznávaným organizátorem brněnského kulturního dění. Dovedl přitáhnout i podpořit mladou uměleckou generaci, okouzloval osobním šarmem, hbitým postřehem i břitkým úsudkem. Citlivý a vnímavý umělec zvolil po okupaci Československa v roce 1939, snad i pod vlivem vleklé osobní deprese, dobrovolný odchod ze života.

Mahenovu osobnost připomíná v Brně po něm pojmenovaná ulice. Zde, v jeho vile, uchovává Mahenův památník spisovatelovu původní pracovnu, konají se zde výstavy, literární čtení a jiné kulturní akce. Jméno Jiřího Mahena nese největší brněnská veřejná knihovna na Kobližné ulici, je vepsáno ve štítě činohry Národního divadla Brno. Původní místo jeho knihovnického působení připomíná busta na budově dnešní Německé a Rakouské knihovny na Solniční ulici.