Osobnost

Jiří Bulis

Hudba

skladatel, klavírista

3. 10. 1946 Chomutov – 12. 5. 1993 Olomouc

Skladatel a klavírista Jiří Bulis se narodil 3. října 1946 v Chomutově. Po gymnáziu ve svém rodišti studoval hudební výchovu na pedagogické fakultě v Brně (1964–1968) a skladbu u Miloslava Ištvana na JAMU (Janáčkova akademie múzických umění, 1966–1971). V letech 1972–1979 učil klavírní improvizaci na konzervatoři v Kroměříži, po roce 1979 se věnoval pouze kompozici, a to především pro divadla a televizní inscenace a filmy.

Jeho spolupráce s malými scénami začala už v roce 1963 v chomutovském Divadle v podloubí: kabaret Růže a dvě kosti stehenní s Bulisovou hudbou soubor hrál i několik týdnů v Praze, v Poetické vinárně Viola, která v té době zahájila svou činnost. V průběhu studia na JAMU se Bulis náruživě zabýval novou hudbou a jejími technikami – hudbou témbrů, koláží a Musiktheatrem.

V Brně začal v roce 1973 spolupracovat s Divadlem na provázku, především s Boleslavem Polívkou. Je autorem hudby k jeho představením Am a Ea–1973, Pépe–1974, Pezza versus Čorba–1975, Poslední leč – 1981 (1982 zfilmováno s Bulisovou hudbou, režie Vladimír Sís), Seance–1987, Šašek a královna – 1983 (1987 rovněž zfilmováno, režie Věra Chytilová), Terapie–1985, Trosečník–1977. Od roku 1977 Bulis píše pro prostějovské HaDivadlo: Bylo jich 5 a půl, Guma, Návrat ztraceného syna, Operetka (spolu s V. Kolářem), Panoptikum, Pouť k milosrdným a hudbu pro HaDivadlo píše i po jeho přesunu do Brna. Pro Činoherní klub Praha vytvořil Bulis hudbu k představením Bouře, Marianiny rozmary, Něžný barbar a Rodina Tóthů (vše režie Ivo Krobot, 1980–1983).

Také spolupracoval s gottwaldovským Divadlem pracujících (Komedie o šlechetném husarovi a krásné herečce – po československé premiéře hudba přejata i v dalších divadlech, dále Tragédie člověka a Vzhůru do údolí) a dalšími českými divadly. V několika inscenacích Divadla na provázku vystupoval Bulis i jako herec, často jako klavírista.

Byl rovněž zkušeným autorem scénické hudby pro televizní inscenace. Od roku 1977 to bylo více než třicet inscenací a filmů, například Faust, Hedvika, Jan houslista, Komtesa Mary, Náledí, Narozeniny, Víc než případ, Zjasněná noc, Zlatý drak a řada dílů oblíbeného seriálu Bakaláři. Vedle toho píše Bulis písně, popěvky, songy a šansony na texty světových i našich básníků (včetně vlastních), které příležitostně provádí u klavíru sám – jde o více než tři sta písní uváděných na různých komponovaných večerech v HaDivadle. Několik zhudebněných básní Sergeje Jesenina vydal na malé LP v omezeném počtu vlastním nákladem.

V posledních letech života pokračoval Jiří Bulis ve spolupráci s divadly českými i zahraničními (scénické hudby k představením Vojcek, Proces ad.), psal pro televizi i film. U příležitosti otevření brněnského Kabinetu múz, kde sídlilo nějakou dobu HaDivadlo před svým přesunem do Alfa pasáže, vydal soukromým nákladem kazetu s výběrem svých songů ve vlastní interpretaci a jako svérázný zpěvák získával stále větší jistotu a popularitu, také díky recitálu pro Českou televizi Ostrava.
Právě občasné cestování do tohoto města se mu nakonec stalo osudným, když nezvládl řízení a 12. května 1993 zahynul v troskách svého vozu. Od roku 1997 hrála jeho bývalá mateřská scéna HaDivadlo pásmo jeho písní jako představení Proklatec (režie Arnošt Goldflam).


Diskografie
CD "Jiří Bulis – Tiché písně" (Sony Music Bonton, 1998)
CD "Jiří Bulis – Hosté na Zemi" (HaDivadlo, 1998)
CD "Jiří Bulis – Works / Věci" (Wolf Records, 2005