Jindřich Halabala

architekt, nábytkářský designér, teoretik

24. 5. 1903 Koryčany – 18. 11. 1978 Brno

Prof. akad. arch. Jindřich Halabala patří k výrazným osobnostem, které ve 20. století zásadním podílem přispěly k rozvoji naší bytové kultury. Svou teoretickou činností i praktickou nábytkářskou tvorbou navázal na rodinnou tradici. Otec Štěpán byl stolařem a truhlářem. Odhodlal se k cestě do Spojených států amerických, kde se mu podařilo získat místo v nábytkářské firmě. Poznal mimo jiné americký způsob racionální výroby. Z vydělaných prostředků si mohl v Koryčanech postavit domek. Syn Jindřich se vyučil v jeho dílně. V letech 1920–1922 studoval na Státní československé odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Na studentské praxi ve Spojených uměleckoprůmyslových závodech se seznámil s jejich majitelem Janem Vaňkem, průkopníkem moderního bydlení. Další 4 roky pokračoval Jindřich Halabala ve studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, u prof. Janáka se specializoval na nábytkovou tvorbu a interiér. Do období těsně po absolutoriu školy se také datují Halabalovy první návrhy nábytku a koberců. Rok byl zaměstnán v ateliéru Bohumila Hübschmanna v Praze. V říjnu 1927 se oženil s Pavlou Sekerkovou, s níž měl syny Jindru (1930) a Ivana (1935).

V roce 1928 nastoupil Jindřich Halabala do Spojených UP závodů jako vedoucí pražské prodejny v paláci Lucerna. Díky své houževnatosti a talentu se v práci osvědčil a již počátkem roku 1930 byl přeložen do brněnského ústředí firmy jako vedoucí architekt. Stal se nejbližším partnerem výrobního ředitele Vladimíra Marečka, odpovídal za skladbu výrobního sortimentu a sám některé kusy nábytku navrhoval, určoval charakter propagace výrobků, na níž se osobně podílel jako fotograf. Dvojice mimořádných tvůrčích osobností Mareček a Halabala určovala řadu let směr, jímž se UP závody ubíraly.

V roce 1922 získaly UP závody kromě výrobny v Králově Poli výhodné místo v centru města, blok budov na rohu ulic Josefské a Masarykovy. Tam pak mělo brněnské ústředí sídlo i prodejní a skladové prostory. Arch. Halabala měl ateliér na Josefské č. 14.

Za vedení Jana Vaňka vyráběly UP závody typový nábytek, koncipovaný v otevřených sestavách, které bylo možné volně obměňovat a doplňovat. Získal si oblibu pro praktické vlastnosti, jednoduchou údržbu i finanční výhodnost. Do Vaňkova odchodu (1925) spolupracovaly UP závody s nábytkářskými designéry zvučných jmen (Grunt, Syřiště, Wiesner, George, Paul, Hoffman, možná i Loos a další), po roce 1927 byla z úsporných důvodů zavedena funkce vlastního hlavního architekta. Právě tím se v roce 1930 stal Jindřich Halabala. Jeho přičiněním byly Vaňkovy první návrhy typového nábytku proměněny a zdokonaleny a byly s úspěchem vyráběny v řadách „H“ (od roku 1930) a „E“ (od roku 1935). Sortiment výrobků se značkou UP byl poměrně široký: vedle skladebného skříňkového (později sektorového) nábytku byl do výroby zařazen i nábytek sedací, po Halabalově nástupu i trubkový nábytek podle jeho návrhů (psací stůl, servírovací stolky apod.). Nemalý ohlas měly také účelné moderní kuchyně. Nezbytným doplňkem základního programu byly na zakázku pro UP závody vyráběné koberce či svítidla. Zisky ze sériové výroby umožnily podniku investovat zpět do vlastního rozvoje. Po modernizaci patřil k nejvyspělejším ve střední Evropě. Pod redakčním vedením Jindřicha Halabaly vycházel také podnikový časopis Rozhledy, z něhož se vyvinulo zajímavé odborné periodikum.

Po válce byl Jindřich Halabala jmenován náměstkem ředitele prodejní organizace a ředitelem brněnské prodejny. V roce 1946 byly UP závody znárodněny. Zdání bývalé funkčnosti si zachovaly ještě do roku 1948. Byly schopny reagovat na zájem o český nábytek v USA po úspěšné výstavě v New Yorku (1947) i v Anglii, ale stát Halabalou připravené smlouvy zrušil. V březnu 1948 byl Halabala jmenován náměstkem ředitele pro záležitosti umělecké a výtvarné. Vybojoval zřízení Vývojového výzkumného střediska dřevoprůmyslu, v roce 1954 se podílel na založení Vývoje nábytkářského průmyslu v Brně, kde působil na částečný úvazek jako hlavní architekt. Jím vedený kolektiv vytvořil úspěšný poválečný sektorový systém U-100.

V letech 1951–1954 přednáší arch. Halabala na Fakultě lesnického a dřevařského inženýrství Vysoké školy PDI v Košicích, pak na Dřevařské fakultě Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu, kde zakládá a vede Vědeckovýzkumný ústav. V roce 1954 je jmenován mimořádným, o rok později řádným profesorem. V roce 1958 se stává předsedou výtvarné rady při Sdružení podniků nábytkářského průmyslu.

Jindřich Halabala napsal stovky odborných článků a pojednání, odborníci dodnes čerpají z jeho publikací Jak si zařídíme byt levně, moderně, hygienicky (s Jos. Poláškem, 1935), Sestavovací nábytek, Barva v bytě (1940), Výroba nábytku, tvorba a konstrukce (1969, 1975).

V roce 1970 odešel Jindřich Halabala do důchodu, věnoval se práci na publikaci o směrech vývoje skladebného nábytku, kterou již nestačil dokončit.

Ve své tvorbě Jindřich Halabala usiloval o prosazení ideálu nového životního slohu 20. století. Uplatnil se nejen jako tvůrce, ale i jako schopný organizátor celého procesu výroby nábytku od volby materiálu až po způsob prodeje. V době jeho působení se UP závody zasloužily o zavedení a rozšíření sériové průmyslové výroby nábytku. Ovlivnily od základu pojetí moderní bytové kultury a utváření bytového vybavení, ale také podobu veřejných interiérů. Muzeum města Brna připravilo ke 100. výročí narození významného nábytkáře výstavu Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně.