Jan Šimek

narozen 14. září 1941 v Brně

Sochař Jan Šimek se narodil roku 1941 a trvale žije v Brně. Největším sochařským vzorem mu byl jeho bratranec, o jedenáct let starší Karel Baják, u nějž se Šimek učil. Baják byl Šimkovi také potřebnou otcovskou autoritou, Šimkův otec byl totiž v roce 1952 uvězněn po politickém procesu a krátce po propuštění v roce 1954 zemřel. Janova matka se sama stará o tři děti, dospívající Jan se uchyluje do svého světa – čte Demla a Kafku, pracuje jako příležitostný skladník a ve volném čase se věnuje řezbařině a sochařině. Rozhodujícím momentem je pro Šimka zařízení vlastního sochařského ateliéru, který vydobude ze starého dvora v Erbenově ulici v brněnských Černých polích. Zde v roce 1966 vzniká dílo Svědkové, dvoudílný objekt sestavený z tmavých lidských těl. Dodnes tato socha visí u Šimků proti dveřím a málokdy se vystavuje.

V roce 1971 realizuje Šimek své první velké dílo – sochu objekt navanou Lidský živel, pyramidu těl, kterou vytvořil v ateliéru, kde nebylo dost místa na to ji sestavit. Propletenec těl inspirovaný Dantovým Peklem či chórem Orfeovy Carminy Burany nakonec zaplní celou místnost v Šimkově bytě a vytlačí z ní všechen nábytek. Sousoší v roce 1985 použilo divadlo Husa na provázku v inscenaci povídky Pomník. Lidský živel je ovšem jen jakýmsi předstupněm Šimkovy krajinné sochy Mezi nebem a zemí, kterou zrealizuje o tři roky později v Želešicích u Brna. Kamenná pyramida vyvzdorovaná na normalizační společnosti tvoří první vrchol Šimkovy tvorby, tím dalším se v průběhu deseti let stane Deset zastavení na jižním svahu v Lázních Jeseník, slavkovské Svědectví osudu z roku 1992, ztvárnění kaple Masarykova onkologického ústavu v Brně a Prameny země v botanické zahradě (1997). Šimkovy menší sochy ale v Brně najdeme na mnoha místech – na fakultě informatiky, u Besedního domu, v budově gymnázia Matyáše Lecha, mezi paneláky v Bystrci.

Sochař Jan Šimek je umělec – samouk. Bez výtvarných škol a pedagogického vedení však už půl století vysazuje v krajině sochy jako stromy, které zde zakořenily a rostou v sepětí s přírodou i civilizovaným veřejným prostorem. Jeho dřevěné vertikály nás nutí k zastavení na cestě od někudy někam a k přemýšlení o lidskosti a jejím vztahu k okolnímu světu, žulové kvádry nás i přes svoji mohutnost přivádí k meditaci nad člověkem a jeho místem na tomhle světě. Pocit, který Šimkovy sochy vzbuzují, je ale stále týž – pochybnost, hledání, chvějivé vzrušení z nacházení skutečného smyslu, který, neuchopitelný, během zlomku vteřiny mizí, přesto zanechává v lidské duši laskavou rýhu, po které můžete lehce přejíždět prsty a upamatovávat se na ten prchavý okamžik, kdy do sebe věci zapadaly. Stejně jako skutečnou pravdu nikdy nemůžete mít, nemůžete ji ani vyslovit, jen cítit. A právě ten pocit v přítomnosti Šimkových soch sílí. Krajina kolem Demlova Tasova s balvany uprostřed travnatých luk a zoraných polí, i svahy Jeseníků, kde Šimek zanechal své otisky v podobě soch, jsou výpovědí o vnitřním světě lidí, kteří sem utíkají před chvatem modernity. A sochy uprostřed brněnské metropole jsou jasným dokladem toho, že podobný únik můžeme zakusit i v civilizaci, že vnitřní klid lze najít i uprostřed toho největšího ruchu.

„…Vezmu vápenec, břidlici, pískovec, žulu nebo dřevo, přivedu vodní pramen a pokusím se vytvořit místo, kde by se člověk mohl chvíli zastavit, zamyslet a meditovat. Stačí všimnout si kontrastů barev a tvarů a vnímat chvíli, jaká energie pulzuje ve vodě a jaká je v balvanu. V hlubinách nevědomí se možná něco v nás pohne a my si uvědomíme, co je v přírodě a v životě opravdu podstatné.“

Jan Šimek (v rozhovoru s Květou Procházkovou, Týdeník rozhlas)

objekty v krajině (výběr):
1974/75 – Želešice u Brna – Lidský živel
1976/77 – Lázně Třeboň – Vír života
1979/85 – Lázně Jeseník – Jižní svah
1988 – zámecký park v Třebíči – Stigmata času
1991 – Poběžovice – Kříž smíření
1992 – Horní Slavkov – Kříž smíření, Svědectví osudu
1994 – Brno – Průrva času
1995 – Brno – Obřany – Kamenná znamení
Brno – Masarykův onkologický ústav – ztvárnění interiéru kaple
1996 – Brno – Gymnázium Matyáše Lecha – Svědectví živlů
Brno – Bystrc – Kamenný pramen
1997 – Brno – Fakulta informatiky – Proměňování
Brno – Botanická zahrada – cyklus Prameny země