Ivan Ruller

architekt, urbanista, vysokoškolský pedagog

17. 11. 1926 Brno – 25. 3. 2018 Brno

Volbu povolání budoucího významného brněnského architekta nepochybně ovlivnilo rodinné zázemí – otec Čeněk byl stavitelem, přátelil se s brněnskými architekty Ottou Eislerem a Jaroslavem Syřištěm. Ivan Ruller maturoval na I. reálném gymnáziu v Brně, v roce 1950 s vyznamenáním složil státní zkoušku na Fakultě architektury a pozemního stavitelství Vysoké školy technické dr. Edvarda Beneše (dnes VUT Brno). Jeho pedagogy byli mimo jiné Bedřich Rozehnal, Bohuslav Fuchs, Vincenc Makovský. S posledně jmenovanými spolupracoval ještě za dob studií, u arch. Rozehnala byl asistentem. Po skončení studií prošel řadou projekčních ústavů (Potravinoprojekt, Stavoprojekt, Chemoprojekt, Elektroprojekta Brno). Roku 1965 absolvoval pětiměsíční stáž u firmy TECHNIP v Paříži. V letech 1968–1979 byl Ivan Ruller vedoucím architektonického ateliéru Útvaru hlavního architekta v Brně, šest let (1979–1985) pracoval samostatně jako architekt, registrovaný ve Svazu výtvarných umělců. Členství ve Svazu architektů a odbornou publikační činnost měl v letech 1970–1989 z politických důvodů zakázány. Do období po roce 1990 se datuje jeho pedagogické působení na VUT v Brně, kde v letech 1990–1994 zastával úřad děkana Fakulty architektury, v roce 1994 byl jmenován profesorem. V současnosti zde vede Ústav veřejných staveb. Z jeho iniciativy vznikla na VUT Fakulta výtvarných umění. V roce 1990 založil vlastní projekční kancelář.

Ivan Ruller získal pro vlastní architektonickou tvorbu všestrannou průpravu a rozsáhlé zkušenosti, které uplatnil v bohatém výčtu realizací i návrhů. S Bedřichem Rozehnalem navrhoval zdravotnická zařízení v Dačicích a Hodoníně, podílel se na projektu Janáčkova divadla a hotelu International v Brně (1965), navrhl objekty Učňovského učiliště Slovnaftu Bratislava (1968), Ingstavu Brno (1970), halu Rondo v Brně (1972–1984), Karat Brno (1974), banku ve Žďáru nad Sázavou (1977), obřadní síň hřbitova v Židenicích (1984), Lékařskou fakultu hygieny UK Praha (1988), pavilon E na brněnském výstavišti (spolu s arch. Müllerem a Štefkou, 1993), v Kroměříži budovy VZP (1997) a Úřadu práce (1998), s kolektivem školský areál v Neveklově (1999). V letech 1976–1981 spolupracoval na projektu UNESCO na vybudování Muzea historie v libyjském Tripoli.

Pozoruhodná je i Rullerova interiérová tvorba (Janáčkovo divadlo v Brně, Státní banka ve Žďáru nad Sázavou, aula Masarykovy univerzity v Brně a řada dalších) stejně jako urbanistická řešení a návrhy územních plánů (studie Jižního centra v Brně, s kol., generel BVV Brno), autorská řešení expozic, například výstavy ke 100. výročí narození Bohuslava Fuchse, pořádané v brněnském Domě umění s reprízami v Praze a Berlíně, instalace Brněnského funkcionalismu v Muzeu města Brna.

Takřka od počátku své profesionální dráhy se Ivan Ruller zúčastňoval jako člen autorského kolektivu i samostatně soutěží doma i v zahraničí (mezi oceněnými návrhy je např. projekt Náměstí národů v Ženevě (1957), studie radnice v Torontu (1958), obytného okrsku v Moskvě (s arch. M. Kopřivou) (1959), Koncertní sál v Brně (1964), Český pavilon v Ósace (1968), Brněnské studentské centrum (1969), 1. cena, návrh na průmyslově vyráběné rodinné domky (1972), 2. cena, Saleziánská oratoř v Brně - 3. cena, pomník US Army v Plzni (1993), s V. Preclíkem, 1. cena ). Spolupracoval na památníku deportace otroků v senegalském Dakaru a na památníku obětem fašismu v Osvětimi. Prezentoval se na nespočetném množství výstav: Skupina 13 Brno (1958), Profily brněnských architektů II (1967), Sdružení Q Brno (1970), Salon architektů Bratislava, Brno, Ostrava, Praha (1990–1997), sám byl členem mnoha profesních a odborných organizací a uskupení (Česká komora architektů, Obec architektů, Unie výtvarných umělců, Sdružení Q Brno, Skupina 58, člen korespondent Saské akademie umění v Drážďanech), publikoval v odborném tisku, pracoval v komisích a porotách. Je charakteristické, že značnou část z bohatého souboru svých prací realizoval v rodném Brně. Zde také stál u zrodu společenství umělců – architektů, výtvarníků, spisovatelů i hudebníků, které přijalo název Sdružení Q. Nezávislá činnost sdružení však byla na začátku 70. let zakázána. Obnovena byla po roce 1989 a dodnes zaujímá významné místo v kulturním dění města.

V roce 1956 se Ivan Ruller oženil s výtvarnicí a překladatelkou Lydií Kokojanovou. Syn Tomáš pokračuje v rodinné tradici, je výtvarníkem a vysokoškolským pedagogem.
Prof. Ing. arch. Ivan Ruller je autorem řady významných děl, která obohatila fond moderní české architektury. Získal četná vyznamenání a ocenění (Krajská cena Antonína Procházky – 1968, Zlatá medaile VUT v Brně, Cena Vladimíra Karfíka za pavilon E na BVV (1994). V roce 1995 převzal Cenu města Brna za celoživotní architektonické dílo. V lednu 2002 připravily Muzeum města Brna a VUT Brno retrospektivní výstavu architektova díla, věnovanou jeho 75. narozeninám.

Prezident republiky předal dne 28. října 2003 Ivanu Rullerovi medaili Za zásluhy 2. stupně v oblasti umění.