muzikantka, skladatelka, houslistka, herečka
22. 7. 1958 Bruntál
Jedna z nejlepších a nejuznávanějších (zejména ve světě) brněnských i českých hudebnic, skladatelek, houslistek a zpěvaček. Narodila se v roce 1958 do muzikantské rodiny na severní Moravě v Bruntále. Maminka Ludmila, narozená ve slováckém kraji, byla učitelkou v mateřské škole a zpěvu doma s dětmi se věnovala v podstatě nepřetržitě. Tatínek Koloman Bitto, narozený na jižním Slovensku, kde se v době jeho dětství mluvilo převážně maďarským jazykem, byl muzikant – multiinstrumentalista – nejvíce hrál na kontrabas a cimbál, kytaru a trumpetu. Živil se hrou na kontrabas v divadelním orchestru v Opavě. Později se rodina přestěhovala do Brna, kde hrál otec v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů. Věnoval se klasické i lidové hudbě a v tomto oba rodiče vychovávali i své tři dcery, z nichž je Iva prostřední. Její starší sestra Ida se věnuje zpěvu, pořádá workshopy a vede romskou kapelu.
Po přípravě v lidové škole umění v oboru housle a balet byla Iva Bittová přijata na Konzervatoř Brno. Již od prvního ročníku (od roku 1978) působila jako herečka a zpěvačka v avantgardním divadle Husa na Provázku v Brně, v době, kdy hrál na Provázku Miroslav Donutil nebo režíroval Petr Scherhaufer, Petr Oslzlý, Zdeněk Pospíšil či Eva Tálská. S divadelními zájezdy se Iva Bittová dostala do celé Evropy, kde mělo avantgardní divadlo velký věhlas. Snad její nejznámější rolí z té doby je postava Eržiky v Pospíšilově Baladě pro banditu po boku právě Miroslava Donutila nebo Bolka Polívky (Polívkova role v této inscenaci byla jeho vůbec první životní rolí). Účinkovala také ve filmu, který byl podle inscenace natočen.
Souběžně s hraním na Provázku navázala Bittová spolupráci s profesorem Rudolfem Šťastným, který byl tehdy primarius Moravského kvarteta. Na housle k němu docházela ještě dlouhé roky potom.
Dlouho žila v Lelekovicích u Brna, kde vedla dívčí soubor Lelky (v němž hrála například i Tereza Kerndlová), nedávno se dočasně přestěhovala do Spojených států do Hudson Valley. Místní příroda prý, stejně jako ta v okolí Brna, ovlivňuje její hudební tvorbu. Iva Bittová má dva syny, Matouše (1982) a Antonína (1991).
Iva Bittová umí chodit v mnoha hudebních žánrech, alternativou (například kapelou Dunaj, Pavlem Fajtem či účinkováním s Vladimír Václavkem) počínaje, přes jazz, rock až po klasickou hudbu. Hostovala i v opeře v Mozartově Donu Giovannim (2004). Dodnes boří hranice mezi jednotlivými žánry. Kromě zpěvu jsou jejím srdečním nástrojem housle. „Housle mne provázejí a usměrňují celý můj život, obtížná technická cvičení mi dodávají řád, jistotu, a odhalují mé vnitřní pochybnosti. Jsou zrcadlem mých vnitřních snů a představ, které nesnesou povrchnost. Má komunikace je založena na vibraci a rezonanci zvuku houslí a hlasu. Jejich souznění mne vede k dokonalosti, i když vím, že cesta k ní je nekonečná,“ říká. Iva Bittová hrála na mnoha místech po celém světě, Kateřinskou jeskyní v Moravském krasu počínaje a koncertem v Carnegie Hall konče.
Výběr z oceněných prací:
Filmy
· 1978 – soutěžní film Růžové sny na Mezinárodním filmovém festivalu v Teheránu, role Jolanky; ocenění filmu za nejlepší filmový scénář
· 1979 – soutěžní film Balada pro banditu na filmovém festivalu v Hradci Králové, role Eržiky – oceněna za nejlepší ženský herecký výkon
· 2004 – nominace na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film pro film Želary – role Žena
· 2006 – ocenění za nejlepší hudební dokument pro dílo BBC Holocaust: Austerlitz – In memoriam 2005, New York
· 2006 – hlavní role Julie ve filmu Tajnosti režisérky Alice Nelis (Little girl blue)
Hudba
· několik vítězných nahrávek v anketách hudebních nakladatelství
· 1989 – Deska roku nakladatelství Panton – Bittová & Fajt
· čtyři ocenění České hudební akademie v kategorii Deska roku
· několik ocenění České hudební akademie v kategorii Zpěvačka roku
· 2006 – vítězství v anketě Brno TOP 100 v kategorii Osobnost roku
Diskografie
· Svatba (1987)
· Bittová & Fajt (1987, 1997)
· River of Milk (1991)
· Ne, nehledej (1994)
· Kolednice (1995)
· Divná slečinka (1996)
· Pustit musíš (1996)
· Bílé inferno (1997)
· Classic (1998)
· Echoes (2001)
· Čikori (2001)
· Ples upírů (2002)
· Jako host (2002)
· Step Across the Border (2003)
· Moravská lidová poesie v písních (2004)
· Elida (2005)
· The Party – s Javasem (2005)
· Mater – s Vladimírem Godárem (2006)
Hudba – spolupráce (výběr)
Antonín Fajt, Pavel Fajt, Vladimír Václavek, Dorothea Keller, Jaromír Honzak, dívčí sbor Lelky, Ida Kelarová, Škampovo kvarteto, Barbara Maria Willi, Solamente naturali, Marek Štryncl, Miloš Valent, Marek Eben, Richard Müller, Jiří Stivín, Emil Viklický, Státní filharmonie Košice, Vladimír Godár, Jiří Bulis, František Emmert, Miloš Štědroň, DJ Javas, Ivo Viktorin, Susumu Yokota, Fred Frith, Tom Cora, Phil Milton, David Moss, Ethel Quartet, BOAC All Stars, Hamid Drake, David Krakauer, Lisa Moore, Don Byron, George Mraz, Netherland Blazers Ensemble, Kumštýři z ochoty