Hugo Haas

herec, režisér

18. 2. 1901 Brno - 1. 12. 1968 Vídeň

Pozdější vynikající představitel konverzačního herectví v divadelních i filmových rolích salonních komických milovníků, středoškolských profesorů a starých mládenců se narodil v rodině židovského obchodníka s obuví. Na brněnské konzervatoři studoval zpěv (fonetiku u Leoše Janáčka). Po absolutoriu hrál v Národním divadle v Brně, v Ostravě a Olomouci.

Po angažmá v Městském divadle na Vinohradech (1925 - 1929) se stal členem souboru činohry Národního divadla v Praze, kde vytvořil řadu rolí v inscenacích K. H. Hilara, J. Frejky a K. Dostala (vynikající Sokrates v Nezvalových Milencích z kiosku). Pronikl - i díky svému okouzlujícímu zjevu - také na filmové plátno (Velbloud uchem jehly, Kvočna, Jedenácté přikázání, Dům na předměstí, Poslední muž, Kde se žebrá, Život je pes, Mravnost nade vše a mnoho dalších). Řadu filmů také režíroval. Triumf zažil v roli Richarda Načeradce ve filmovém přepisu Poláčkových Mužů v ofsajdu (1931). Film se stal jednou z nejúspěšnějších veseloher sezóny a v pražských kinech se udržel rekordních dvanáct týdnů. Haasova vlastní adaptace Čapkova dramatu Bílá nemoc (1937) patří k nejlepším dílům české předválečné kinematografie a Haasova role doktora Galéna k vrcholům jeho charakterního herectví (stejně jako její divadelní ztvárnění). Ve stejném roce 1937 získal Hugo Haas státní filmovou cenu a seznámil se se svou budoucí manželkou Marií. V roce 1939, před představením Čapkovy hry R.U.R., mu divadelní sluha doručil výpověď z rasových důvodů. Naposledy hrál v Národním a ve vlasti. Uprchl s rodinou přes Francii, Španělsko a Portugalsko do USA. Podařilo se mu překonat počáteční existenční potíže i nedokonalost jazyka a stal se jedním z mála Čechů, kteří se prosadili v Holywoodu. Do roku 1942 hrál divadlo v anglickém jazyce (spolupráce a Erwinem Piscatorem a Bertoltem Brechtem, např. role Galilea), vyučoval v herecké škole Actor´s Laboratory. Poté už se věnoval filmu nejen jako herec, ale i jako scénárista, režisér a producent. Natočil desítky snímků, nejvýznamnějším je drama Pick Up z roku 1951 o hluchém železničáři, kterého podvádí milovaná dívka (podle románu Josefa Kopty Hlídač č. 47). Kekomediálnímu žánru už se Hugo Haas nevrátil. Koncem padesátých let se vrátil do Evropy.

Po krátkém pobytu v Itálii se roku 1961 usadil ve Vídni, kde občas účinkoval v televizi. S manželkou se rozvedl a konec života strávil v malém bytě se svým psíkem. S výjimkou krátké návštěvy při oslavách výročí Národního divadla v roce 1963 už se do vlasti nevrátil. Vzdor tomu, že doma mohl působit pouze za první republiky, patří Hugo Haas k nejvýraznějším osobnostem moderního českého divadla a filmu. Jeho filmografie čítá na 70 snímků, z toho 32 českých. Je pochován na Židovském hřbitově v Brně. Na domě v Biskupské ulici číslo 6, kde se starším bratrem Pavlem strávil dětství a mládí, byla bratřím Haasovým odhalena pamětní deska. V únoru 2000 Zastupitelstvo města Brna udělilo Hugo Haasovi čestné občanství města Brna.