Gustav Křivinka

hudební skladatel

24. 4. 1928 Doubravice n. Svitavou – 17. 2. 1990 Brno

Bylo zcela přirozené, že synek z učitelské rodiny se od dětství věnoval hudbě. Na brněnské konzervatoři pak studoval houslovou hru u prof. Františka Kudláčka a skladbu u profesorů Václava Kaprála (viz Václav Kaprál) a Viléma Petrželky. Ve studiu skladby pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění u prof. Jaroslava Kvapila. Absolvoval Smyčcovým kvartetem č. 1 v provedení Janáčkova kvarteta. Již jako konzervatorista a posluchač JAMU se projevil jako talentovaný skladatel (Kasace pro čtyři dechové nástroje, Domácí hudba, Travařské písně, Koncert pro housle a orchestr, Symfonie č. 1, Concerto grosso a další). Křivinkova rozsáhlá tvorba se opírala o lidovou hudebnost a inspiraci Leošem Janáčkem. V desítkách skladeb zasáhl do oblasti instrumentální (Sonáta pro sólové housle), komorní (Smyčcový kvartet op. 17), malého orchestru (Nevěrná milá), velký orchestr (I. a II. Symfonie, Legenda o velkém hříšníkovi na motivy Dostojevského), koncertantní (Concerto grosso pro klavír a smyčcový orchestr, absolventská práce, 1950), vokální (Lidové balady a legendy, Ohlasy písní ruských, Holubička sivá, 6 dvojzpěvů na texty Oldřicha Mikuláška, kantáta Cesta člověka). Zvláštní zmínku zaslouží v této souvislosti kantáta-oratorium Motýli tady nežijí na básně dětí z terezínského ghetta, provedená v premiéře 28. března 1963 v Brně. Skladba měla velký ohlas, dočkala se úspěšného uvedení až v uruguayském Montevideu. Tvůrčí mnohostrannost Gustava Křivinky se projevila i v jeho scénických skladbách pro rozhlas, divadlo a film (Škola otců), nesčíslných písních a úpravách pro soubory, mužské a ženské sbory, orchestry lidových nástrojů. Vynikal citem pro kontinuitu hudby, slova a obrazu, ostatně sám psal básně a věnoval se i kreslení. Od roku 1961 působil v televizi a brzy patřil k významným režisérům televizních hudebních pořadů. Připravil a realizoval množství přímých přenosů koncertů, operních a baletních představení, folklorních i populárních pořadů, cykly o opeře, operních umělcích, mladých interpretech i o hudebních nástrojích. Psal zasvěcené rozbory a recenze pro odborný i laický tisk, pracoval v tehdejším Svazu československých skladatelů a koncertních umělců. S manželkou Evou, scenáristkou a publicistkou, pořádali ve svém bytě na Veselé ulici vyhledávaná setkání brněnských hudebníků, literátů, výtvarníků, publicistů a přátel umění. V rodinné umělecké tradici pokračuje syn Gustav Křivinka ml., který si vybral dráhu architekta.

Mnohé skladby Gustava Křivinky se staly součástí kmenového repertoáru významných interpretů (Sonátu pro sólové housle zvolila např. japonská virtuoska Shizuka Ishikawa). Skladatel, muzikant a hudební režisér Křivinka pochopil a využil možnosti prostřednictvím techniky, především televizní, přiblížit umělecké dílo vnímateli, posluchači a divákovi. V tom zanechal důležitý odkaz svým následovníkům, kterých bohužel není příliš mnoho.