jazzový hudebník, dirigent, sólista
22. 5. 1921 Veľké Leváre (okr. Senica) – 24. 9. 1995 Brno
Vlastním jménem Gustav Frkal. Původně chtěl být stavebním inženýrem a architektem jako jeho strýc z matčiny strany. Stal se však českou jazzovou legendou. Už v dětství prošel první tvrdou školou života. Narodil se na Slovensku, kde chtěl jeho otec rychle zbohatnout. Podnik však zkrachoval. Gustav Frkal starší prohru neunesl a i s penězi od rodiny o Vánocích 1922 utekl. Krátce nato v cizině zemřel. Matka Marie si sice našla práci na poště, ale další dramata (přepadení, oloupení) ji přiměla k návratu na rodnou Moravu. Dostala místo poštovní administrátorky. To znamenalo jezdit s vlakovými soupravami po celé Moravě. Byla nucena svěřit Gustava a o rok staršího Milana do péče dětských domovů a příbuzných. Malý Gustav takto vystřídal několik "štací" (z kláštera v Holešově dokonce utekl), poslední byl dětský domov ve Veverské Bítýšce, kde vychodil obecnou školu. Tam mu také matka darovala první hudební nástroj – housle. V roce 1931 se jí podařilo sehnat práci i byt v Kroměříži, kde začal Gustav chodit na gymnázium a získal začátky hudebního vzdělání. V roce 1933 se rodina usadila v Brně, které se Gustavovi stalo celoživotním přístavem a osudem. Nastoupil do sekundy na reálce v Antonínské ulici a chodil na hudební výchovu k prof. Josefu Tomaštíkovi, pozdějšímu řediteli brněnské konzervatoře, a začas k prof. Krtičkovi - to už zvládal klarinet i saxofon. V kvintě založil studentskou kapelu R-Boys a po tvrdých nácvicích s ní hrál na studentských tanečních čajích v DOPSu. Po okupaci, v necelých osmnácti letech, roznášel po Brně protinacistické letáky. Gestapo celou odbojovou skupinu rychle odhalilo a zatklo. Student Gustav Frkal byl zatčen 1. června 1939. Z vězení na Orlí ulici byl převezen do věznice na Špilberku, kde strávil 4 měsíce. Zázrakem unikl transportu do koncentračního tábora v Dachau. Po propuštění stihl ještě složit maturitní zkoušku, vysoké školy však již byly zavřeny. Gustav dal znovu dohromady členy předválečných R-BOYS a hledal pro kapelu uplatnění. Na radu přátel se rozhodl změnit příjmení. Našel je náhodně ve slovníku, kde se jeho tužka zabodla u halogenu brom. Nové umělecké jméno bylo krátké, zvučné a internacionální, Gustav je později úředně přijal i jako jméno občanské. R-BOYS získali první angažmá v Rožnově pod Radhoštěm, úspěšně působili ve Zlíně, pro pravidelné účinkování je angažoval šéf brněnského hotelu Passage. V lednu 1941 si Gustav Brom opatřil živnostenský list jako kapelník. Před totálním nasazením se kapela "uklidila" opět do Zlína, pak do Katovic, které ovšem byly tehdy součástí Říše (Schlesien). Úřady tam mladé muzikanty ročníku 1921 samozřejmě brzy objevily a zatkly přímo na pódiu. Jeden z jejich příznivců z brněnského Arbeitsamtu naštěstí nasadil R-BOYS do brněnské Zbrojovky a to jim umožnilo další hraní. Po válce začínala Bromova kapela v kavárně Rozmarýn v Zemském domě v Brně. Taneční a jazzová hudba slavila v té době obrovskou konjunkturu. Gustav Brom sestavil nový orchestr, prohluboval u prof. Tomaštíka své hudební vzdělání, angažmá v Rozmarýnu prověřilo jeho všestranné schopnosti muzikantské i manažerské. Po úspěšném koncertování v Bratislavě a brněnské kavárně Savoy oslnilo Bromovo brilantně swingující těleso pražskou kavárnu Vltava, tehdejší Mekku naší taneční a jazzové hudby. Bromovci zde natočili své první tři gramofonové desky, navázali přátelství s pražskými předními hudebníky a jazzmeny (R. A. Dvorský, Karel Vlach) i zahraniční kontakty (švýcarská ambasáda). V lednu 1946 pražské účinkování skončilo. Následovalo angažmá v Čsl. rozhlase v Bratislavě, turné po Švýcarsku (to mělo nepříznivé politické následky) a řada koncertních zájezdů a gramofonových nahrávek. Orchestr nastoupil cestu k dosažení stylové a interpretační kvality evropské a světové úrovně. Ani režimní ponížení žánru na úpadkovou hudbu nemohlo vývoj zvrátit. Gustav Brom dokázal sledovat a za obtížných podmínek udržet kontakt s trendy jazzové hudby v zahraničí. Sázel na žánrovou a stylovou všestrannost (bop, cool, west coast), jeho talentovaní hudebníci se pod jeho vedením vypracovali k virtuozitě v technice i improvizaci, orchestr charakterizovala dokonalá práce aranžérská i kompoziční. Brom umožnil, aby v orchestru fungovaly i malé autonomní skupiny, pěstoval vlastní autorský tým (Jaromír Hnilička, Josef Blaha). Na koncertech i v nahrávkách účinkovali přední sóloví zpěváci a instrumentalisté domácí (snad všechny známé hvězdy) i zahraniční (Edmond Hall, Dizzy Gillespie, Maynard Ferguson, Bill Moody, Gerry Scottová, Jimmy Witherspoon, Diana Ross and The Supremes, Betty Dorsey a další). Od 60. let slavil Bromův orchestr velkou řadu úspěchů na festivalech u nás i v zahraničí (Manchester, Norimberk, Varšava, Antibes), v roce 1974 byl v oficiálním žebříčku první desítky nejlepších světových kapel na sedmém místě. Trasy zájezdů se protáhly až na Kubu a do Indie. Rozený jazzmen a bytostný muzikant Gustav Brom s obrovským osobním kouzlem a vysokou profesionalitou řídil typickými úspornými gesty svůj orchestr 53 let. Byl to v Evropě nejdéle působící dirigent u jednoho souboru. Jeho diskografie (Gustav Brom Jazz–1965, Maynard + Gustav–1969, Missa Jazz–1969, Gustav Brom Goes Pop–1970, Moravská svatba/Slunovrat–1975, Polymelomodus–1977, Gustav Brom hraje swing–1978, Pozdrav orchestru–1981, rekapitulační disk 50 let Orchestru Gustava Broma–1991) čítá přes 570 titulů. Soubor pod jeho vedením absolvoval více než 250 zahraničních turné. Stálým zázemím však zůstala pro Gustava Broma rodina (v srpnu 1947 se oženil s majitelkou brněnského módního salonu Marií Gergelovou, s níž měl dceru a syna) a Brno, kde vždy rád koncertoval a nahrával, ale s nímž se také občansky sžil a fandil zde svým oblíbeným sportovním klubům. Přes četná úskalí a dramatické životní zvraty dokázal přivést svůj orchestr na vrchol poctivě zaslouženého světového úspěchu a patří mu přední místo ve dvoraně slávy českého jazzu.