Franz Richter

malíř brněnských a moravských vedut, historických obrazů

29. 8. 1774 Brno – 12. 5. 1860 Brno

Jeden z nejznámějších brněnských vedutistů byl samouk. Narodil se v rodině nepříliš zámožného měšťana, stříbrníka Franze Richtra. Po základní škole se Franz Richter mladší vyučil chirurgem u brněnského ranhojiče, sběratele umění a svobodného zednáře E. Rincoliniho. Pak (1794) studoval na Josefově akademii ve Vídni, čtyři roky sloužil jako lékař v armádě. V roce 1802 složil zkoušky na olomouckém lyceu, oženil se a usadil se jako vrchnostenský lékař v Náměšti nad Oslavou. Tam se také začal vážněji zabývat kresbou. V roce 1807 se přestěhoval do Brna. Zlom v jeho profesní dráze znamenal rok 1815. To se neúspěšně ucházel o místo městského ranhojiče, navíc mu zemřel otec. Richter se rozhodl pro změnu povolání a začal se živit jako soukromý učitel kreslení. Stal se brzy velmi oblíbeným učitelem dětí brněnských měšťanů, živobytí to však přinášelo jen skromné. Mezi lety 1817 – 1821 se Franz Richter vydal vlastní uměleckou cestou. Odpoutal se od vlivu předloh svých vrstevníků (M. v. Molitor,
F. Rektořík, A. v. Conrad), nakládal volněji s barvou, dostával ji do harmonie s linkou, která u něj do té doby převažovala. Vytváří barevnou perspektivu, modeluje tvar bez tužkové podmalby. V polovině 20. let dosahuje ve svých krajinomalbách vrcholu. Franz Richter byl představitelem narůstajícího sebevědomí měšťanského stavu a zastáncem zemského patriotismu. Tužkou a akvarelem, svou oblíbenou technikou, zachytil historické a architektonické pozoruhodnosti Moravy. V roce 1824, patrně na popud moravských vlastenců kolem vídeňského časopisu Archiv (vydavatel Josef svobodný pán Homayer) a zejména Huga hr. Salma, začal ilustrovat historické články svého jmenovce, brněnského historika a pedagoga Franze Xavera Richtera. Během dvou let vytvořil 112 výtvarných kompozic k Richterovým studiím z moravských dějin. Hugo hrabě Salm se zabýval myšlenkou vydat z nich velkoryse koncipované moravské dějiny od pravěku po současnost (Dějiny Moravy v obrazech a Velkomoravská říše a její obrácení na křesťanství). Z projektu však sešlo jednak pro nedostatek financí a Salmovo onemocnění, jednak pro nedostatečnou vybavenost Franze Richtera pro tak náročný úkol. Malíř byl zaměřen na přírodní i městskou krajinomalbu, výjevy, založené na figurálních scénách, byly nad jeho síly. Navíc musel pracovat ve spěchu a s velkou intenzitou. Nepomohl ani zásah zkušenějšího autora Karla Russa. Záměr, který mohl zařadit Moravu mezi výrazná centra romantismu, ztroskotal. Kolekci později koupil Bedřich hrabě Sylva Taroucca a odkázal ji Matici moravské. Odtud přešla do sbírek Moravské galerie v Brně. Richter se vrátil k tomu, co mu bylo vlastní: výtvarnému zpodobení moravských přírodních i uměleckých zajímavostí, jimiž se zabýval od roku 1816 do roku 1845 ( Buchlov, Černá Hora, Fulnek, Náměšť, Letovice, Lomnice, Mikulov, Napajedla, Pernštejn a mnohé další). Brno 20. a 30. let 18. století zachytil ve velkém množství kolorovaných kreseb a v kolekci litografií. Sám sebe na většině z nich zobrazil jako pána v cylindru ve společnosti strakatého pejska. V roce 1828 zachytil na velké olejomalbě slavnost položení základního kamene obelisku na Františkově. Vy výjevu zobrazil na 1100 postav a hlav. Malíř obraz dedikoval a odevzdal moravským stavům. Ti se usnesli 14. října 1828 „renumerovati se umělci částkou 450 zl. konvenční měny“.

Franz Richter byl a zůstal výtvarníkem autodidaktem. Upustil od romantické doktríny, že námětem uměleckého díla nemá být každodenní život, naopak, stal se v tom nejlepším slova smyslu biedermeierovským měšťanským malířem, který hledal a nalézal smysl života v domově, jeho útulnosti a bezpečí. Richterovy brněnské veduty jsou pro nás půvabným a upřímným dokumentem doby, kdy se Brno zabydlovalo v postavení nejvýznamnějšího moravského města.