František Matouš Klácel

moravský básník, filosof, překladatel, publicista a zásadní postava moravského obrozeneckého hnutí čtyřicátých let devatenáctého století

7.4. 1808 – 17.3. 1882

„Vědomá vesměrnost jest cíl veškeré lásky a vědy“.

Celé obrozenecké hnutí v Čechách a na Moravě snad nemá rozporuplnější postavu s tak širokým vědeckým a uměleckým záběrem. Často je zmiňován Klácelův vliv na Boženu Němcovou či jeho utopistická snaha o založení bratrských komunit, méně už se ví, že Klácel byl například na zahradě augustiniánského kláštera na starém Brně přítomen prvním genetickým pokusům Řehoře Mendla či že společně s Janem Helceletem a J. E. Purkyněm objevoval Macochu.

F. M. Klácel vystudoval gymnázium v Litomyšli, zásadně ho ovlivnil jeho učitel filosofie, bolzanovec Bonifác Buzek, sám Klácel se kloní spíše k Hegelově dialektice. Po skončení gymnázia nemá Klácel dostatek finančních prostředků pro další studium a tak se v roce 1827 uchyluje do augustiniánského kláštera na starém Brně, jehož představeným je v tu dobu prelát Cyril Napp. Napp zůstane Klácelovým přítelem po celý život, i v době, kdy se Klácel s církevním učením rozejde. Klášter augustiniánů je ve třicátých letech devatenáctého století centrem národních buditelských tendencí na Moravě, je zde patrný vliv francouzských utopistů.

F.M. Klácel studuje, a přestože nemá vyšší filosofické vzdělání, než gymnaziální, stává se díky svým pedagogickým schopnostem v sedmadvaceti letech profesorem filosofie na brněnském biskupském filosofickém ústavu. Píše skripta, svými přednáškami se snaží vychovat novou, národně aktivní a slovansky uvědomělou generaci. V roce 1841 ale dochází ke střídání biskupů a liberální éra národního obrození v klášteře končí. Nový biskup nechává prověřit Klácelovy přednášky a jeho skripta a v roce 1844 je Klácel zbaven profesury a obviněn ze šíření panslavismu a panteismu. Prelát Napp mu sice umožnil odejít do Prahy, ale velmi záhy byla na Klácela uvalena klauzura a on se musel vrátit do své klášterní cely, kde setrval až do revolučního roku 1848. V té době vznikly první Klácelovy filosofické spisy – jednak Dobrověda z roku 1847, jednak Bidpajovy bajky vydané v roce 1946 a poté ještě o čtyři roky později, pokaždé pod pseudonymem František Třebovský.
Revoluční rok 1848 prožil Klácel už jako jedna z vůdčích osobností nových snah v Brně, účastní se Slovanského sjezdu, a ihned zakládá Týdenník (společně s Janem Ohéralem a Matějem Mikšíčkem), poté Moravské noviny (s A. V. Šemberou) a stává se předsedou Moravské národní jednoty.

V myšlenkách, které šířil jako redaktor i jako předseda, je velmi silně patrný vliv utopistických socialistů, sám Klácel se jím řídil a velmi často se tak dostával na hranici bídy. Roku 1852 se Klácelovi už nedaří udržet rozsah Moravských novin, jednak není schopný odolávat tlaku ze strany svých představených v klášteře (s církví je sice neustále ve sporu, ale do své klášterní cely se uchyluje stále častěji), jednak ze strany vlády. Deník se mění na týdeník a o rok později Klácel odchází. Šestnáct let prožil uzavřený do cely a do sebe, vycházel jen zřídka, v první polovině své dobrovolné klatby ještě publikoval (velmi zdařilý je například jeho překlad Chaloupky strýčka Toma nazvaný Strýc Tomáš, ze života černých otroků v Americe) či vyjížděl na krátké cesty (například s Janem Helceletem a J. E. Purkyněm k Macoše).

Jeho odchod do ústranní je ale docela jistě také zčásti způsoben rozpadem bratrstva a rozchodem s Boženou Němcovou: už na podzim roku 1848 Klácel v Týdenníku zveřejňuje článek nazvaný Na pováženou, kde, inspirovaný Jednotou bratrskou, navrhuje vytvoření bratrské komuny založené na socialistických ideálech. Jako jedna z mála na článek zareaguje Božena Němcová, která se právě nachází v Nymburce i se svým manželem. Mezi Němcovou a Klácelem se rozvíjí čilá korespondence, o dva roky později už tvoří bratrstvo Klácel, Němcovi, Jan Helcelet a Klácelovi přátelé, manželé Hanušovi. Spolek podporuje nemocnou Němcovou a zdá se, že naplňuje utopistické snahy. Záhy ale z bratrstva vystupuje J. Hanuš s tím, že mu vadí směšný duchovní rozměr, který Klácel obhajuje. V zápětí Jan Helcelet vzplane k Boženě Němcové, což Klácel nese velmi těžce. A odchází zpět do kláštera.

Když v roce 1868 zemře prelát Napp, jeden z nejbližších Klácelových přátel, rozhoduje se Klácel k činu, který mu snad celých těch šestnáct let poustevničení zrál v hlavě. Na konci června 1869 oznamuje, že jede navštívit rodný kraj, kde se sice na krátký okamžik zastaví, ale pokračuje dál do Brém, kde 7. července nasedá na parník Amerika a vydává se ve svých jedenašedesáti letech do Nového světa. Po čtrnácti dnech na moři odjíždí z přístavu v New Yorku přes Chicago do Iowa City. Zakládá týdeník Slovan Amerikánský, okamžitě je však jasné, že za tu dlouhou dobu v klášteře se z Klácela stal filosofující umělec a ne praktický novinář. Slovan Amerikánský přes svůj počáteční intelektuální náboj bulvarizuje a Klácel, věrný svým utopistickým ideálům, pustí se do organizace přistěhovalců a pokouší se (poměrně úspěšně) založit bratrskou obec Svojanov v Dakotě v Black Hills.

V zimě roku 1879 sepisuje svoji závěť, ovšem závěť ve smyslu myšlenkového odkazu dalším generacím. Umírá v březnu 1882 na srdeční slabost. Na jeho pohřbu se sejde neuvěřitelné množství lidí, nechybí zástupci všech redakcí českého tisku v Americe. Drtivá většina velkých projevů se týkala Klácelova velkého učení a lidské bídy. F. M. Klácel je pohřbený v Belle Plaine v Dakotě, jeho osobní věci přivezli v roce 1906 skauti zpět do Čech, jsou uloženy v Náprstkově muzeu. V Brně je po F. M. Klácelovi pojmenovaná ulice pod Kraví horou.

Dílo:
Lyrické básně,1836
Básně, 1837
Jahůdky ze slovanských lesů, 1845
Ferina Lišák z Kuliferdy, 1845
Bajky Bidpajovy, 1846 a 1850
Dobrověda, 1847
Listy přítele přítelkyni o původu socialismu a komunismu (Boženě Němcové), 1849
desítky článků a pojednání, filosofická skripta, překlady z angličtiny