František Foltýn

výtvarný umělec, malíř

9. 6. 1891 Královské Stachy u Sušice - 8. 6. 1976 Brno

Dílo Františka Foltýna má mnohem širší než domácí platnost, podstatná část jeho tvorby je však spjata s Brnem, v němž prožil polovinu svého života. Narodil se jako první dítě v rodině zedníka. Záhy však i s mladší sestrou ztrácí rodiče. Osiřelých dětí se ujímá babička. V chlapci se již za studií na střední škole v Plzni probouzí výtvarný talent, nesporně podmíněný krásami krajiny rodné Šumavy. První praktické zkušenosti v malbě získává mladý František jako učeň - malíř porcelánu, navštěvuje večerní školu uměleckých řemesel v Plzni, roku 1913 je přijat na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu (profesoři Arnošt Hofbauer a Emanuel Dítě). Studia však přerušila první světová válka. Foltýn je povolán na ruskou frontu. Z otřesných válečných zážitků hledá zoufalé východisko: prostřelí si nohu. Po vyléčení však znovu rukuje, tentokrát do Albánie. Začátkem roku 1918 je opět v pražské nemocnici a na doléčení je poslán domů, do Prachatic. Po válce je bez prostředků na další vzdělání a hledá samostatné tvůrčí uplatnění. Nabídka přichází z Osvětového svazu v Bratislavě, který má zájem vydat sbírku pohlednic s reprodukcemi Foltýnových obrazů. Mladý umělec se stěhuje na Slovensko. Bratislavský podnik ani společná výstava s Janko Alexym a Gustavem Mallým (1921) však nejsou úspěšné. Foltýn přijímá pozvání ředitele Východoslovenského muzea Josefa Polácha a nachází útočiště v Košicích. Brzy se aktivně zapojí do čilého kulturního života východoslovenské metropole, kde se soustředili mnozí z předních slovenských a maďarských moderních tvůrců. Baladická krása přírody východního Slovenska a podkarpatských polonin se promítá do jeho krajinomaleb, malíř však současně usiluje o návrat k odkazu předválečné generace českého moderního umění (Zátiší se džbánem, lahví a ovocem, 1922), nepopírá ani vliv avantgardní evropské malby, zejména Paula Cézanna (Koupání). Foltýnovy figurální obrazy odrážejí jeho pronikavé sociální cítění, podmíněné rodinným původem i ubohými poměry Podkarpatské Rusi (Košická periférie, Cikánská čtvrť, Nezaměstnaní, Slovenská madona, Chalupy a nosička vody, Prodavačka). V řadě zátiší, figurálních studií a malířských kompozic využívá principů kubismu, který modifikuje do osobité lyrické podoby. Hranice kubizující formy dosáhl v obrazech, v nichž evokuje zážitky z četby Dostojevského (Raskolnikov, 1922 a Dostojevskij, 1922). I když ho od aktuálního uměleckého dění v českých centrech dělí značná vzdálenost, snaží se s ním Foltýn udržet kontakty. Nejblíže má zřejmě ke kulturnímu životu v Brně. Roku 1922 je jedním ze zakládajících členů Skupiny výtvarných umělců a obesílá její výstavy. Jeho další umělecký vývoj je však nerozlučně spojen s Pařížskou školou. František Foltýn se po krátké návštěvě v roce 1923 usazuje o rok později ve Francii na celých deset let. Navštěvuje akademie Julienne a Grande Chaumiére, usilovně studuje sbírky v Louvru. Touha po ryzím malířském projevu jej přivádí do skupiny Cercle et Carré, posléze do sdružení Abstraction-Création-Art non figuratif. Jeho umění je ve třicátých letech na vzestupu, originalitou malířské invence se prosazuje i v náročném konkurenčním prostředí světové metropole umění. Cení si jej uznávaní kritici i kolegové. Stýká se s výtvarníky obdobného zaměření, sbližuje se s Adolfem Loosem. V malířské práci se oprošťuje od literárních motivací, prodělává obrat k čistě malířskému optickému nazírání skutečnosti (řada Kompozic). Pařížské společenské podhoubí v uměleckém prostředí posiluje jeho levicové zaměření. Spolupracuje s Komunistickou stranou Francie, kreslí pro L´ Humanité pod pseudonymem "František bez tužky". Žije zpočátku neobyčejně skromně, postupně se však jeho obrazy dostávají do soukromých kolekcí výtvarných teoretiků, umělců a sběratelů. To mu umožní, aby se po několikaleté známosti v roce 1932 oženil. Manželka Valérie je mu pak celoživotní družkou. Znepokojení nad nástupem nacismu přiměje Františka Foltýna k návratu do vlasti (1934). Po krátkém hledání nového domova (Praha, Tábor) se natrvalo usazuje v Brně. Obnovuje členství v SVU, v malbě dává průchod dočasnému příklonu k orffismu, který má vyvolat obdobné vnímání obrazu jako je vnímání hudby. Barevná chromatika jeho pláten však jakoby v předtuše nadcházející světové apokalypsy pohasíná a tmavne. Válka poznamenala Foltýnovu tvorbu pronikavě. Pod tlakem událostí se opět přiklání k realistickému uměleckému výkladu světa. Temná barevnost navazuje na předchozí abstraktní kompozice. Hlavním tématem se pro Foltýna stává krajina, avšak liduprázdná, v posmutnělé, jakoby podvečerní atmosféře (Cesta vesnicí, 1941- 42, Krajina, 1943, Okupační krajina). Stýká se Františkem Halasem, J. V. Plevou, řadou brněnských výtvarníků, mezi nimiž se sbližuje zejména se sochařem Josefem Kubíčkem. Obesílá výstavy KVU Aleš. Po osvobození Foltýnova paleta poněkud zjasňuje, v jeho ateliéru vznikají obrazy realistické i nefigurativní. V pozměněné podobě se vrací k abstraktním kompozicím. Krajinné motivy nachází především na Českomoravské vysočině a v okolí Brna, vyhledává místa, kde se stýká předměstí s venkovem (Žabovřesky, Krajina z Kr. Pole). Ačkoliv se neuzavíral uměleckým východiskům, která souzněla s jeho k levici směřujícímu přesvědčení, neopustil Foltýn ani za cenu dlouhotrvajícího nepochopení a existenčních potíží pozice svého vyhraněného uměleckého názoru, zůstal nedotčen ortodoxním a vulgárním pojetím tendenčního umění 50. let. Jeho rozsáhlé dílo je zastoupeno v řadě galerií a sbírek (Národní galerie v Praze, Slovenská národná galéria, oblastní a krajské galerie. Jen v majetku Moravské galerie v Brně je přes 240 jeho olejů, akvarelů a kreseb). Po roce 1963 se již Foltýn vzdal aktivní umělecké práce. Krátce předtím (1961) byl jmenován zasloužilým, roku 1972 národním umělcem. Zemřel den před svými 85. narozeninami. Od roku 1968 je po Františku Foltýnovi pojmenována ulice v Brně - Bystrci. V roce 1988 zde byl umístěn jeho pomník s bustou (M. Vlček - Z. Michal)