František Cyril Napp

brněnský opat, archivář, filozof, historik, pedagog, zemědělský vědec

5. října 1792, Jevíčko - 22. července 1867, Brno

František Cyril Napp je jednou z nejvýznamnějších postav brněnského kulturního a národně – obrozeneckého života vrcholícího revolučním rokem 1848. Je pozoruhodné, jaké všechny oblasti života Napp dokázal obsáhnout – filosofií a teologií počínaje a praktickou biologií (včelařstvím, vinařstvím, genetikou) konče. Zasáhl do mnoha osudů (Dobrovský, Mendel, Klácel), ve většině historických studií a knih o této době se ale objevuje jako šedá eminence či důležité pozadí jiných příběhů – o něm samotném zatím nikdo monografii nevydal.

František Cyril Napp se narodil jako nejstarší syn chudého jevíčského rukavičkáře z česko-německého manželství, otec pocházel z Porýní, matka byla Moravanka. Studoval filosofii v Olomouci, kde se setkal s Josefem Dobrovským, v roce 1810 odešel studovat teologii do Brna. Po smrti otce musel vstoupit do kláštera augustiniánů na Starém Brně na dnešním Mendlově náměstí, mimochodem J. G. Mendel byl jedním z Nappových svěřenců a studentů. V pouhých dvaatřiceti letech, v roce 1824, byl zvolen opatem kláštera a také prelátem zemským. Vykonával také funkci ředitele moravských a slezských gymnázií (1832 – 1848) a od roku 1850 byl předsedou Zemské školní rady. Od roku 1861 byl poslancem Moravského zemského sněmu, od roku 1865 předsedou Moravsko-slezské společnosti pro zvelebení orby, přírodovědy a vlastivědy. A neexistoval tenkrát v Brně zřejmě nikdo hodnější této funkce, prelát Napp byl totiž zapáleným biologem teoretikem i praktikem. Věnoval se zemědělské vědě, ovocnářství, vinicím (do svého znaku si dal révový list), podporoval chov bource morušového, pěstování konopí a včelařství. U kláštera nechal zřídit skleník a oranžerii, kam nechal dovážet řadu cizokrajných rostlin. Kromě podpory mladých biologů (J. E. Purkyně, J. G. Mendel) přispěl také významnou měrou ke studiu historie a k rozvoji brněnského českého národně-obrozeneckého a kulturního života. Za jeho působení se stal starobrněnský klášter centrem kultury a vzdělanosti; byl spojnicí Pavla Křížkovského, Františka T. Bratránka, Františka M. Klácela a J. G. Mendla, který ho později ve funkci vystřídal.

Cyril Napp stál za Křížkovským i Klácelem v jejich obrozenecké angažovanosti, neskrývaně dával najevo svoje protirakouské a protiněmecké smýšlení. Sloužil smuteční mši svatou za padlé bojovníky vídeňských bouří 17. března 1848, při níž Pavel Křížkovský řídil provedení Requiem od Cherubiniho a František Matouš Klácel pronesl významný pamětní projev. Německé brněnské obyvatelstvo však proti opatu Nappovi zorganizovalo demonstraci, a to na protest proti jeho požadavku státoprávního postavení Čechů, který opakovaně a neskrývaně vyjadřoval jako člen Říšského sněmu. Výsledkem této protičeské demonstrace bylo mimo jiné i vytlučení oken augustiniánského kláštera. Napp byl blízkým přítelem a žákem Josefa Dobrovského, kterého nakonec sám pohřbíval, přátelil se také s Palackým a Šafaříkem.
František Cyril Napp byl držitelem rytířského kříže Leopoldova řádu (1836), Řádu Františka Josefa (1850) a Řádu Železné koruny (1859). V čele kláštera stál celých 43 let.