Emanuel Punčochář

dirigent, hudební skladatel a překladatel

25. 12. 1902 Brno-Husovice – 5. 2. 1976 Brno

Pod pseudonymem Emil Emanuel se skrývá jeden z největších brněnských hudebních skladatelů a dirigentů. Narodil se v tehdejším Rakousko-Uhersku. Už jako devítiletý hrál na klavír. Chodil na základní školu v Husovicích a na vyšší reálnou školu v Antonínské ulici s Hugo Hassem. Už v době studií si přivydělával hrou na klavír při němých filmech v biografech a později i v kavárnách.

V roce 1919 nastoupil na Státní hudební a dramatickou konzervatoř v Brně, studoval skladbu u Jaroslava Kvapila a Viléma Petrželky a dirigování u Františka Neumanna. V letech 1923 a 1924, tedy hned po absolutoriu, působil v královopolské škole Václava Kaprála. Poté se odstěhoval do Chebu, kde pracoval jako kapelník až do roku 1927. Pak vystřídal působiště v Chomutově a v Jeseníku, prošel četnými německými scénami (Opava 1927–1929, Ulm 1929/30, Ústí nad Labem 1930–1933, Teplice v Čechách, Liberec). Pravidelně každé léto dirigoval lázeňský orchestr v Karlových Varech. V roce 1938 se stal na tři roky dirigentem opery Zemského divadla v Brně, aby pak odešel dirigovat do Brém a do Vídně.

Ihned po válce se stal dirigentem opery Státního divadla v Brně a v roce 1948 šéfdirigentem zpěvohry Státního divadla v Brně. Zde nastudoval kromě jiných například Orfea v podsvětí (1947), Modrovouse (1949), Krásnou Helenu (1956), Hoffmanovy povídky (1963), Millöckerova Žebravého studenta (1948), Straussova Netopýra (1950) nebo Lehárova Paganiniho (1957).