významný brněnský spisovatel a publicista
18. 8. 1893 Litomyšl - 15. 10. 1981 Brno
Jeho rodina pocházela z Teplic a již od roku 1650 v ní trvala knihtiskařská tradice. Děda Jan Vojtěch Jeřábek (1822 - 1903) byl tiskařem a správcem Augustovy tiskárny v Litomyšli, spolupracoval s Boženou Němcovou při vydávání jejích sebraných spisů. Otec, spisovatel Viktor Kamil Jeřábek (1859 - 1946), občanským povoláním učitel, psal povídky z moravského venkova a cestopisy.
Čestmír Jeřábek vystudoval gymnázium v Litomyšli a v Brně a poté práva v Praze a v Innsbrucku. V Praze navštěvoval Šaldovy, Máchalovy a Fischerovy přednášky na filozofické fakultě, obzvláště Šalda na něj měl velký vliv. Koncem první světové války sloužil na haličské a italské frontě. Od roku 1919 působil dlouhých třicet let jako úředník brněnského magistrátu. V roce 1921 spoluzaložil brněnskou Literární skupinu, sdružení mladých moravských autorů, do níž mimo jiné patřil také Lev Blatný, Dalibor Chalupa nebo František Götz. Od téhož roku také spoluredigoval časopis Host. V letech 1945 - 1948 předsedal Sdružení moravských spisovatelů. Po druhé světové válce se jasně klonil na stranu Ruska. „Rusko po hrozné zkušenosti s Hitlerem je na cestě k demokracii,“ píše v knize V zajetí stalinismu, a doufá, „že tímtéž směrem se pak bude ubírat i vývoj komunistického hnutí ve světě.“ K Jeřábkově vystřízlivění dojde už s únorovým pučem v roce 1948 - první zápis v knize V zajetí stalinismu má datum 20.února 1948. A už 12. října po smrti Jana Masaryka, abdikaci prezidenta Edvarda Beneše a první vlně partajních čistek si Jeřábek zapsal do deníku, že nastolený režim není ničím jiným než novým protektorátem. Do penze odešel předčasně hned v roce 1949 ve snaze nevystavit svoji rodinu perzekuci ze strany režimu.
Umělecky debutoval roku 1916 v časopise Moravská orlice a jeho básně, prózu, dramatické texty a články o literatuře můžeme postupně nalézt ve Zvonu, Cestě, Tribuně, Hostu, Rozpravách Aventina, Lidových novinách, Moravských novinách a Národním osvobození, po válce také v brněnském deníku Rovnost, v Listu Sdružení moravských spisovatelů, Hostu do domu, Literárních novinách a Tvorbě. Jeho dílo čítá celkem čtyřicet knižně vydaných titulů.
Jeřábkovo dílo prošlo vývojem od dadaismu a expresionismu k psychologickému realismu, v jeho tvorbě nacházíme utopii, detektivku, cestopisné črty a úvahy a také dramata. Později tkví těžiště jeho díla v románu a novele. Jeřábkovo spisovatelství vyrůstalo od počáteční fabulační konstruovanosti a symbolizace postav ke stále výraznějšímu posilování realismu a dokumentárnosti. Jeřábek se také významně podílel na organizaci brněnského a moravského kulturního života.
Prvním spisovatelovým úspěchem byl román Svět hoří vydaný roku 1927, čerpající ze zkušenosti první světové války, za který v roce 1928 získal Státní cenu. Trilogie Legenda ztraceného věku (1938, 1939) se vrací do přemyslovského státu 8. a 9. století. Další trilogie Sága našeho rodu (1959) zachycuje vládu knížete Václava v 10. století. Novější historii a brněnskou kulisu zvolil autor pro román z období druhé světové války Zvedni se, město! (1947). Z novelistické tvorby jmenujme Podivuhodný návrat bratra Anselma (1948), Někomu život, někomu smrt (1957), triptych Život a sen (1974, čerpající ze života Boženy Němcové) nebo Jitro se zpěvem (1973, život rodiny Bedřicha Smetany v Litomyšli). Až v roce 1996 byla poprvé publikována jeho nejznámější novela Cizinec na ostrově (jeden rok v životě Franze Kafky). Jeřábek je také autorem vzpomínkových knih Zelená ratolest (1946, obrazy z dětství, které prožil v brněnských Obřanech), V paměti a v srdci (1961, brněnské meziválečné umělecké dění) a V zajetí Antikristově (1945, léta okupace). Na tuto linii jeho tvorby navazuje pak posmrtně vydaný deník z let 1948 - 1958 V zajetí stalinismu (2000), zápisky mapující na pozadí světových událostí společenskou a politickou situaci počínající totality v Československu. Kniha je také cennou reflexí poměrů v Brně, systematicky v té době zatlačovaném z místa předválečného kulturního centra zpět do pozice provincie.