významný představitel sociologické školy, žák I. A. Bláhy
17. 2. 1907 – 30. 9. 1944
Když se na konci zimy roku 1907 narodilo židovským obchodníkům v Knínicích u Boskovic druhé dítě, syn Bruno, předpokládali rodiče, že až dospěje, povede živnost. Bruno se ale po dostudování reálného gymnázia vydal do Brna na Filosofickou fakultu, hojně podporován pedagogy z gymnázia, kde byl premiantem. Rovněž na univerzitě, kde Bruno v letech 1929 – 1934 studoval učitelskou trojkombinaci dějepis, zeměpis a filosofie, si brzy všimli nadaného chlapce. Bruno Zwicker se přihlásil za knihovníka do sociologického semináře a tak začal pracovat s Inocencem Arnoštem Bláhou, zakladatelem brněnské sociologické školy.
Po obhájení disertace nazvané Sociologie práce je Zwicker výkonným redaktorem Sociologické revue, sborníku, který vychází jednou do roka, shrnuje výsledky v sociologickém bádání a přináší nové stati a recenze. Zwicker, kromě redaktorské práce a cenných připomínek k zahraničním knižním novinkám (uměl německy, francouzsky, rusky a latinsky a dalších pět jazyků pasivně), zveřejnil v Sociologické revue dva stěžejní články – v roce 1934 a 1935 dvoudílnou stať K sociologii nezaměstnanosti a v roce 1939, už pod pseudonymem Z. Bystrý, studii Soustava a metoda. Nutno dodat, že ve stejné době, jako Zwicker, se sociologií nezaměstnanosti zabývá i rakouský sociolog Paul Lazarsfeld – ten měl ovšem více životního štěstí než jeho brněnský kolega a před nacismem včas uprchnul do Spojených států.
Protože většina práce, kterou Zwicker vykonával na fakultě, byla nehonorovaná, musel už v roce 1936 nastoupit jako pomocný učitel na dívčím gymnáziu na Mendlově náměstí. Další školní rok tráví na gymnáziu na kpt. Jaroše a o rok později ho nalezneme na židovském gymnáziu na Hybešově ulici. Do knihovny k I. A. Bláhovi se ale stále vrací a až do války je
jediným absolventem, který toto místo zastává.
Od vypuknutí války už Bruno Zwicker nemůže publikovat pod svým jménem, často se musí stěhovat a měnit místa, kde se v Brně zdržuje. Přesouvá se k rodičům do Knínic, odkud je celá rodina v listopadu 1941 násilně deportována do Boskovic. 15. března 1942 odváží Brunovu rodinu vlak do Terezína, přestože on v transportu není a má možnost uprchnout, slibuje matce, že za nimi co nejdříve přijede a dobrovolně se hlásí do dalšího vlaku. O dva týdny později do Terezína skutečně přijíždí, stává se tam vychovatelem starších chlapců a další dva roky je tajně učí filosofii a sociologii. 28. září 1944 je společně se svými blízkými deportován do Osvětimi a hned další noc umírá v plynové komoře.
Když byla po válce obnovena Sociologická revue, napsal Zwickerův učitel a velký vzor Inocenc Arnošt Bláha jeho nekrolog, ve kterém píše: „…měl schopnost neutonout na faktové mikrologii, nýbrž skrze konkrétní vidět abstraktní a skrze abstraktno proniknout do konkrétna.“ V Osvětimi zemřel jeden z největších brněnských sociologů.