Břetislav Bakala

dirigent, sbormistr a skladatel

12. 2. 1897 Fryšták – 1. 4. 1958 Brno

Břetislav Bakala patří mezi nejvýznamnější umělecké osobnosti našeho města. Narodil se učitelské rodině, základy hudebního vzdělání získal u fryštáckého varhaníka Josefa Doležala. Studoval na gymnáziu v Kroměříži, v letech 1912–1915 byl žákem Leoše Janáčka na brněnské varhanické škole. Po první světové válce pokračoval ve studiu na nově založené Státní konzervatoři v Brně (skladatelské a dirigentské oddělení, klavír u Viléma Kurze). Studia završil s vynikajícím prospěchem na mistrovské škole konzervatoře znovu u Leoše Janáčka. S výjimkou let 1925–1926, kdy byl varhaníkem katedrály ve Philadelphii (Pennsylvánie, USA), působil trvale v Brně. V roce 1920 nastoupil jako korepetitor, později jako dirigent opery Národního divadla v Brně (1920–1925, 1929–1931). Jeho pedagog na konzervatoři a šéf brněnské opery František Neumann mu svěřil provedení několika Smetanových oper (Prodaná nevěsta, Hubička, Dvě vdovy, Tajemství), Dvořákovy Rusalky, premiéru baletu Bohuslava Martinů Kdo je na světě nejmocnější, Janáčkovy Lašské tance a reprízu Její pastorkyně. Po návratu ze Spojených států se Bakala stává dirigentem a pianistou orchestru Československého rozhlasu v Brně. Roku 1937 se stal i jeho šéfem, pověřeným zároveň vedením hudebního oddělení rozhlasu. O rok dříve se stal sbormistrem Vachova sboru moravských učitelek, v němž pak působil 22 let. Tři desítky let práce v divadle, rozhlasovém orchestru a pěveckém sboru jsou nejproduktivnějším obdobím Bakalova tvůrčího života. V roce 1940 prosadil s podporou dalších členů orchestru a ve spolupráci s Unií českých hudebníků pořádání symfonických koncertů. Ty se staly manifestací národního cítění a odporu proti okupaci. Jako první uvedl Bakala v Brně symfonickou báseň Vítězslava Nováka De profundis, věnovanou památce nacisty umučených Čechů. Po osvobození pokračoval v cyklech koncertů rozhlasového orchestru. Ten se stal základem nově založené Státní filharmonie Brno. Bakala byl k 1. lednu 1956 jmenován jejím ředitelem a hlavním dirigentem. Jeho osobnost byla zárukou uměleckého růstu tělesa a jeho úrovně.


Břetislav Bakala se věnoval také pedagogické činnosti na Janáčkově akademii múzických umění, kde vychoval několik významných dirigentů. Byl také znamenitým pianistou, doprovázel svou manželku Marii, výbornou koncertní a operní pěvkyni. Jako oddaný žák a ctitel Leoše Janáčka měl velké zásluhy o uvádění jeho děl a vytváření autentického janáčkovského interpretačního stylu. Některá Janáčkova díla uvedl jako první (1921 Zápisník zmizelého, 1930 operu Z mrtvého domu). Vydal také četné úpravy moravských písní a sborové skladby. Město Brno vyznamenalo Břetislava Bakalu po válce cenou, v roce 1954 mu byl jako prvnímu umělci z Brna a Moravy udělen titul zasloužilý umělec. V čele Státní filharmonie Brno stál Břetislav Bakala až do konce života, z něhož nečekaně uprostřed práce odešel. Svou uměleckou poctivostí a pílí se trvale zapsal do historie naší hudební kultury. Po Břetislavu Bakalovi je pojmenována část svrateckého nábřeží a víceúčelový koncertní sál v Bílém domě na Žerotínově náměstí. V Besedním domě, sídle Státní filharmonie Brno, mu byla v roce 1997 odhalena busta.