Bohuslav Fuchs

architekt, urbanista, teoretik architektury

24. 3. 1895 Všechovice (okr. Přerov) – 18. 9. 1972 Brno

Před příchodem na brněnskou průmyslovku se Bohuslav Fuchs učil zedníkem. I na středoškolských a vysokoškolských studiích si přivydělával řemeslem a také malbou krajin. Obojí se mu hodilo v pozdější tvůrčí praxi. V roce 1916 vstoupil do architektonické školy Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze. Vynikajícího absolventa pak zaměstnával Jan Kotěra dva roky ve svém soukromém ateliéru. V březnu 1923 přijal Fuchs nabídku pracovat na Stavebním úřadu města Brna, kam se Jindřich Kumpošt snažil pro své Regulační a architektonické oddělení získat mladé schopné odborníky. Fuchs se nejprve zevrubně seznámil s městem a jeho problémy a promýšlel možná řešení. V raných dvacátých letech projektoval v Brně hlavně soubory obytných domů i jednotlivé objekty (Míčkova a Nováčkova ulice v Husovicích, Barvičova a Mahenova v Masarykově čtvrti), ale i některé veřejné stavby (obřadní síň na Ústředním hřbitově, Masná burza). Díky své schopnosti rychlé orientace, osobnímu šarmu a umění vyjednávat dovedl získat jak zakázky, tak talentované kolegy pro spolupráci. Školu pro odborná ženská povolání Vesna na Lipové ulici projektoval spolu s Josefem Poláškem. Roku 1925 převzal Fuchs po Kumpoštovi vedení oddělení na Stavebním úřadu. Ve funkci setrval do roku 1929. V tomto období vznikla jeho rozhodující díla: Zemanova kavárna, mětstské lázně v Zábrdovicích, Masarykův studentský domov na Cihlářské ulici, Moravská banka na náměstí Svobody (spolu s Arnoštem Wiesnerem), Domov Elišky Machové v sousedství školy Vesna, pavilon města Brna pro Výstavu soudobé kultury na brněnském výstavišti a zejména mistrovský projekt, srovnatelný s tvorbou světových architektů, hotel Avion na České ulici. Byl dokončen v roce 1928 a stal se místem setkávání brněnských umělců a centrem brněnské avantgardy. Kromě toho vznikla i řada návrhů obytných budov včetně vlastního domu na Hvězdárenské ulici. Do let 1926–1927 spadá i zpracování vítězného soutěžního návrhu na regulaci města Brna (spolu s J. Peňázem a F. Sklenářem), z jehož základní koncepce se vychází dodnes. Počítal mimo jiné i s odsunem osobního nádraží z centra města. Mimo Brno se Fuchs jako architekt i urbanista významně zapsal v Luhačovicích (regulační plán města a soubor penzionů), Starém Smokovci (penziony), Trenčianských Teplicích (koupaliště Zelená žába), Jihlavě (regulační plán města) a na dalších místech. Dospěl v této době k vyzrálé principiální tvůrčí metodě, funkcionalismu, v níž díky dovedné a mistrné kompozici jde účelový a technický záměr ruku v ruce s uměním.

Významnou roli sehrál Fuchs i v oblasti užitého umění jako designér, inicioval vznik podniků na výrobu bytových doplňků (Standard bytové společnosti, Dílny umělecké keramiky, Magazin AKA), publikoval, organizoval výstavy, byl klíčovou osobností Skupiny výtvarných umělců v Brně. Výtvarné dotvoření svých architektur svěřoval kvalitním umělcům (Milén, Hrbek, Kaláb, Kubíček, Makovský). Na sklonku první republiky realizoval ještě budovy zemského vojenského velitelství na Kounicově ulici a nádražní pošty. V roce 1946 navrhl přestavbu Domu umění v Brně.

V roce 1938 přednášel na Uměleckoprůmyslové škole ve Zlíně, po roce 1945 na Vysoké škole technické v Brně, kde v roce 1947 získal profesuru. V letech 1955 až 1958 zastával funkci děkana Fakulty architektury a pozemního stavitelství. (Po roce 1956 již součásti Vysokého učení technického v Brně). Pod politickým nátlakem byl nucen školu opustit a ta přišla o nejvýznamnějšího pedagoga v celé své historii.

V padesátých letech se Fuchs obrátil k problémům památkové péče. Podílel se na rekonstrukci některých památkových budov (Reduta, Uměleckoprůmyslové muzeum) a na asanačním plánu historického jádra města Brna. Své teoretické a tvůrčí zkušenosti shrnul v publikaci Nové zónování (1967). O Fuchsově tvorbě psal s uznáním domácí i zahraniční odborný tisk, získal řadu titulů a ocenění (stálý delegát Mezinárodního kongresu moderní architektury CIAM, člen Mezinárodního výboru pro realizaci soudobé architektury CIRPAC, čestný dopisující člen Královského institutu britských architektů RIBA, čestný místopředseda Mezinárodní federace pro bydlení, stavbu měst a prostorového plánování IFHTP). V roce 1969 převzal ve Vídni prestižní cenu Gottfrieda von Herdera.

Když se v roce 1972 Fuchsovo dílo uzavřelo, čítalo téměř sto urbanistických návrhů a na pět set architektonických projektů, z nichž přes sto padesát bylo realizováno. Jeho mimořádná osobnost dalekosáhlým způsobem ovlivnila brněnskou meziválečnou architekturu, nastartovala její progresivní vývoj a posunula Brno mezi výtvarná centra evropské moderní architektury. Profesor Bohuslav Fuchs je pochován na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně. U příležitosti stého výročí jeho narození (1995) mu byl v parčíku na souběhu ulic Neumannova a Lipová v Pisárkách odhalen pomník (kolektiv autorů vedený Mojmírem Husákem).