Antonín Trýb

lékař-dermatolog, básník a prozaik

7. 3. 1884 Karlov u Křivoklátu – 3. 9. 1960 Brno

Na mladou Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně přišel v roce 1920 z Prahy evropsky vzdělaný lékař Antonín Trýb. Narodil se v rodině hospodářského správce. Po maturitě na gymnáziu v Příbrami (1903) absolvoval medicínu na Univerzitě Karlově v Praze (1903). Studia si prohloubil v Hamburku a ve Vídni. V letech 1912 – 1914 byl zaměstnán jako asistent na dermatologické klinice v Praze. Za 1. světové války byl šéflékařem vojenské nemocnice v Pardubicích. V roce 1917 se habilitoval pro obor dermatovenerologie. Léta 1919 – 1920 prožil jako vedoucí lékařské mise k českým legiím na Sibiři. Vybaven množstvím odborných poznatků i praktických zkušeností přišel do Brna s posláním založit a uvést do provozu dermatologickou kliniku v Zemské nemocnic u sv. Anny. Se značným úsilím se doktor Trýb pustil do práce v nemocnici i na Lékařské fakultě, kde byl jmenován mimořádným a od roku 1923 řádným profesorem.

Na dermatovenerologické klinice, kde zastával místo přednosty, působil až do své smrti. Budování ústavu mu zabralo hodně času a sil, zvláště když současně na Šeříkové (dnes Heinrichově) ulici stavěl dům pro rodinu, která se za ním do Brna přistěhovala. K synovi Richardovi (1914) a dceři Evě (1916), přibyla v roce 1924 druhá dcera Helena, kterou brněnská kulturní veřejnost zná jako výbornou činoherní herečku. Prvorozený Richard pokračoval v otcových šlépějích, stal se významným chirurgem, specialistou v oboru traumatologie.
Trýbovi se brzy vřadili do kulturního prostředí Brna. Pěstovali čilý společenský život, setkávali se u nich lékařské kapacity i umělci, muzicírovalo se. Profesor Trýb se po hektickém období budování kliniky vrátil k vlastní literární činnosti. Její zaměření ovlivnil jeho vztah k přírodě a zájem o etické problémy a antiku. Rodné Křivoklátsko oslavil v raných básních Křivoklát (1906), následovaly Písně o malém Jaku, Nero, Tiché vody. Po alegorických prózách Pohádky stříbrného pramene (1911) se spisovatel na několik let odmlčel. V roce 1921 vyšly cestopisné fejetony Před branami Východu, v nichž zachytil své zážitky ze sibiřské mise. Cesta do Číny a Japonska podnítila v A. Trýbovi zájem o východní mentalitu a filozofii. Odlišnosti východního a západního vnímání života se pokusil zachytit v románu Příběhy domu na Čang-Wu (1930). Stěžejním Trýbovým dílem je román Císař chudých (1935), věnovaný rozporuplné osobnosti římského císaře Diokleciána. Ten v Trýbově psychologické studii není jen tyranem a pronásledovatelem křesťanů. K přírodní lyrice se spisovatel vrací ve básních Až v nás (1940), víra ve věčný koloběh života vrcholí ve sbírkách Loňské listí (1946) a Kruh (1956).

Zakladatel brněnské dermatologie, básník a spisovatel Antonín Trýb, se významně zapsal do lékařské i kulturní historie města Brna. Je po něm pojmenována ulice na Starém Brně, ve vestibulu Fakultní nemocnice u sv. Anny na Pekařské ulici je v galerii významných osobností plaketa s jeho podobiznou.