Antonín Smrček

světový odborník v oboru vodních staveb a hydromechaniky, vysokoškolský pedagog

10. 12. 1859 Brodek u Prostějova – 17. 2. 1951 Brno

Nemajetná rodina ševce se sedmi dětmi vybavila syna Antonína silným národnostním cítěním a neobyčejnou houževnatostí. Nadaného žáka s výrazným kreslířským nadáním nechali rodiče za značných finančních obětí studovat na české reálce v Prostějově. Sedm let docházel denně do školy pěšky. Na české technice v Praze pak studoval obor inženýrského stavitelství (1878 – 1884). Státní zkoušky složil s vyznamenáním. Na škole zůstal ještě 4 roky jako asistent profesora Petrlíka (ústav stavitelství vodního a tunelového) a současně byl zaměstnán v kanceláři inženýra Plenknera na Smíchově. Po jednoroční vojenské službě u polního dělostřelectva nastoupil mladý ing. Smrček v srpnu 1888 u pražské firmy A. Lanna, která se zabývala projektováním železničních a zejména vodních staveb. V roce 1889 se Antonín Smrček oženil s Boženou, rozenou Kučerovou, dcerou kožešníka z Berouna. Měli spolu 3 děti. V roce 1898 manželka zemřela a Smrček sám velmi vážně onemocněl. Z druhého manželství (1900) s Boženou Kůsovou, rovněž ovdovělou, se narodilo 6 dětí, nejstarší zemřelo v kojeneckém věku. Pro všechny bez rozdílu vytvořila rodina harmonické prostředí.

Po několika letech ve firmě Lanna se ing. Smrček stal šéfem oddělení, které navrhlo a provedlo plavební stupně na Vltavě pod Prahou a potom i na Labi. V roce 1890 postihla Prahu velká voda, která poškodila a částečně zbořila Karlův most. Smrček byl pověřen řízením záchranných a zabezpečovacích prací na Vltavě. V roce 1893 se významně podílel na generálním projektu dunajsko-vltavsko-labského průplavu (firmy Lanna a Vering s ním zvítězily ve vypsané soutěži). Ing. Smrček navrhl a realizoval libeňský, karlínský a zčásti i holešovický přístav v Praze, vltavská zdymadla u Troje, Klecan, Libšic, Miřejovic a Vraňan i desetikilometrový kanál Vraňany-Hořín včetně hořínského komorového plavidla. Jeho dílem jsou i veškeré kanalizační stoky na Vltavě od Prahy až po Labe u Mělníka. Jeho vodní stavby se staly předmětem studia inženýrů z celé Evropy.

Antonín Smrček dostal nabídku profesury na vídeňské technice, dal však přednost rodné Moravě a na podzim r. 1902 byl jmenován řádným profesorem vodních staveb na České vysoké škole technické v Brně. Ještě rok musel současně řídit práce na Vltavě. Profesor Smrček založil na mladém vysokoškolském učilišti ústav vodního stavitelství. Začínal od nuly - pro své pracoviště musel získat prostory, vybavení, pro studenty vydával své přednášky tiskem. Od roku 1903 byl předsedou komise pro II. státní zkoušku v oboru stavebního inženýrství, v letech 1913 -14 zastával úřad rektora. Za svého pedagogického působení zavedl každoroční exkurze studentů na vodní i jiné inženýrské stavby doma i v cizině. Většinou je hradil ze svého. Spojení se světovým vývojem svého oboru udržoval prof. Smrček také zasvěcenou účastí na mezinárodních plavebních a energetických konferencích v Evropě, Americe i Africe. Doma začal s přednáškami už roku 1888 v pražském Spolku architektů a inženýrů. Jeho hydrologická laboratoř na brněnské české technice byla prvním a jedním z nejvýznamnějších výzkumných pracovišť ve střední Evropě. Vyšly odtud Smrčkovy známé pokusy s přepadem přes jezové koruny, s vymíláním podjezí, s násoskami, přepadem přes rozestavěné přehrady aj. Konal zde zkoušky pro ministerstva, pro zemské výbory a stavební úřady i pro zájemce ze zahraničí. Prof. Smrček byl autorem řady rozsáhlých i menších projektů: vodní cesty Plzeň-Řezno, úpravy dunajských kataraktů od Moldavy po Železná vrata, průplavu labsko-dněsterského se spojením k Dunaji a Odře a dalších. Podílel se také na stavbách Štěchovické, Luhačovické, Plumlovské, Vranovské a Kníničské přehrady. Ještě v roce 1946 se zabýval projektem Vírské přehrady. Jako známý odborník zastával prof. Smrček funkci experta u řady institucí. Vynikající praktik Smrček také intenzivně publikoval. Začal pod pseudonymem Sapin (Smrček Antonín posluchač inženýrství) psát pro Národní Listy. V letech l888-89 byl odpovědným (nehonorovaným) redaktorem Technických listů v Praze. Sám je autorem 170 odborných pojednání a řady větších vědeckých, propagačních i populárních teoretických prací a přednášek. Celkem jich v letech 1886 – 1947 vznikly tři stovky. S intenzivní přednáškovou činností, určenou veřejnosti na celé Moravě, začal krátce po svém příchodu do Brna. Snažil se přivést posluchače k zájmu o vodohospodářské a dopravní otázky a jejich význam pro národní hospodářství. Osvětová činnost byla v roce 1906 jednou z příčin zvolení prof. Smrčka za poslance moravského zemského sněmu. O rok později a znovu pak v roce 1912 se stal i říšským poslancem. Působil jako znalec a zastánce hospodářských i kulturních potřeb českých zemí, hlavně opomíjené Moravy. Jako referent ve školských záležitostech se zasloužil o rozšíření brněnské techniky o několik oborů (chemický, elektrotechnický, všeobecný, architektonický a zemědělský). Jako první navrhl ministrovi kultu a vyučování ve Vídni připuštění žen na vysoké technické školy - jako řádných i mimořádných posluchaček. V roli zvláštního referenta ve věci brněnské české techniky přiměl v červenci roku 1907 ministra financí dr. Korytowského k podpisu zadání stavby budovy české techniky na Veveří č. 95 a tím objekt i finančně zajistil. Na českém veřejném životě se prof. Smrček aktivně podílel
i v Českém klubu a později v Klubu neodvislých poslanců, který vedl T. G. Masaryk. V Brně byl místopředsedou Středoevropského ústavu k podpoře hospodářského a kulturního sblížení. Přesvědčený vlastenec Antonín Smrček se zúčastnil i příprav vzniku samostatného československého státu. Po vzniku republiky se podílel na přípravě materiálů pro obhajobu československých požadavků na mírových jednáních v Paříži. V roce 1919 byl vládou jmenován delegátem ČSR v Mezispojenecké dunajské komisi (pro bezpečnost plavby na Dunaji). Profesor Antonín Smrček se svými projekty a také praktickým podílem na jejich realizaci výrazně zapsal do tváře naší země. Dokázal spojit vysokou odbornost s vlastenectvím a společenskou angažovaností také v péči o své studenty. Jako výraz uznání odborných i pedagogických kvalit jmenovala Česká vysoká škola technická v Brně prof. ing. Antonína Smrčka svým čestným doktorem a 31. ledna 1948 mu udělila také čestný doktorát technických věd. Rozsáhlá písemná pozůstalost této nepřehlédnutelné osobnosti českého technického i politického života je součástí sbírek Technického muzea v Brně.