Anton Franz Maulbertsch
přední malířská osobnost pozdního baroka ve střední Evropě
8. 6. 1724 Langenangern (Rakousko) – 8. 8. 1796 Vídeň
První malířské školení získal Anton Franz v dílně svého otce, malíře v Angern. Na doporučení a s podporou hraběte Montforta odešel r. 1739 do Vídně, kde souběžně studoval u malíře Pietra van Roye a na vídeňské Akademii (1739 – 45, znovu po roce 1749). Roku 1750 získal 1. cenu v soutěži Akademie za obraz Akademie se svými atributy u nohou bohyně Minervy (dnes nezvěstný). Členem Akademie se stal roku 1759, když o dva roky předtím byl navržen, ale neschválen profesorem malby. Roku 1770 byl jmenován členem a radou Akademie, téhož roku byl jmenován také dvorním malířem. Od roku 1788 byl Maulbertsch členem Akademie v Berlíně.
Po otcově smrti (1748) vzal k sobě do Vídně i matku a sourozence. Oženil se dvakrát, podruhé v roce 1780. Manželka Katharina ho přežila jen o rok. Zůstal patnáctiletý syn Anton Jakob a majetek jen velmi skrovný. Otevřený osvícenským myšlenkám své doby a vybaven zřejmě silným sociálním cítěním byl A. F. Maulbertsch zakladatelem a až do své smrti ředitelem domova pro nemajetné výtvarné umělce, kteří se ocitli v hmotných potížích.
Anton Franz Maulbertsch obsáhl všechny obory malby, byl i vynikajícím kreslířem a grafikem. Dovršil barokní malířství v oblasti fresky a oltářních obrazů. Ve svém rozsáhlém a mnohostranném díle, zachovaném v rakouských zemích, na Moravě, v Čechách a Uhrách, byl zpočátku ovlivněn tradicí jihoněmecké barokní malby, po roce 1745 zásadním způsobem tvarovou i barevnou expresí svého profesora malby na vídeňské Akademii Paula Trogera. Jeho prostřednictvím se seznámil s italským výtvarným uměním, význačným poučením se mu stalo malířství nizozemské. Počátky jeho samostatné tvorby spadají do let 1748 – 50, kdy v Rakousku vytvořil řadu závěsných obrazů i freskových realizací. Maulbertschovy moravské práce znamenají vyvrcholení malířské kultury barokní Moravy. Na sklonku padesátých let vstoupil strhujícím způsobem na moravskou půdu malbami pro piaristický kostel v Mikulově a zejména freskovou výzdobou stropu Lenního (Manského) sálu biskupské rezidence v Kroměříži. Vynikající dílo, tématicky svázané s historií Moravy (dějiny biskupství, život obnovitele zámku Leopolda z Egkhu) patří k vrcholům umělcovy tvorby. Těžiště Maulbertschovy umělecké činnosti zůstalo na Moravě i v 70.letech (Louka u Znojma, Hradiště u Znojma, Velké Malešovice u Znojma, Předklášteří u Tišnova, Vranov nad Dyjí, Prostoměřice u Ivančic, Čechy u Prostějova a další místa). Brno se může pyšnit umělcovými obrazy Kristus se zjevuje nevěřícímu Tomášovi (1764) na hlavním oltáři kostela sv. Tomáše, Nanebevzetí Panny Marie v premonstrátském kostele v Zábrdovicích (1782), freskami v kartuziánském kostele v Králově Poli (kolem 1769). Řadu vzácných prací má v péči Moravská galerie v Brně (olej na papíře Diana a Callisto, kolem 1759, olej na plátně Únos, kolem 1759, skica k fresce v Kremži Přemysl Otakar II. a biskup Bruno, kolem 1759, skica k fresce v Hradišti u Znojma Nalezení svatého Kříže, kolem 1765, Kázání sv. Jana Křtitele, olej na papíře na lepence, l767). Dva roky před smrtí namaloval Anton Franz Maulbertsch na stropě Filozofického sálu kláštera premonstrátů v Praze na Strahově fresku s námětem Působení Boží moudrosti v dějinách lidstva.
I díky Maulbertschovu působení zaujalo Brno ve výtvarné kultuře druhé poloviny 18. století vedoucí místo. Postavení zemského hlavního města bylo ještě podtrženo roku 1777 zřízením biskupství. Z čilého uměleckého dění Brna vzešel také iniciativní čin (z podnětu Ondřeje Schweigla), založení „domácí“ umělecké akademie.