malíř, grafik, spisovatel
15. 5. 1875 Šlapanice u Brna – 25. 6. 1934 Běhařov u Klatov
Životním tématem Aloise Kalvody byla krajina. Projevil se tak možná i vliv rodných Šlapanic. Alois se narodil jako osmý z desíti dětí. Otec brzy zemřel, matka přesto umožnila synkovi studovat na gymnáziu v Brně. K maturitě však nedošel, v roce 1892 již byl studentem krajinářské speciálky Julia Mařáka na pražské Akademii výtvarných umění. Mařák výrazně ovlivnil budoucí Kalvodovu tvorbu. Mladý umělec se v Praze seznámil také se spisovatelem J. Herbenem, který podporoval jeho literární pokusy. Jako jednoroční dobrovolník nastoupil Kalvoda v roce 1896 k 8. pěšímu pluku v Brně (stačil přitom obeslat svými pracemi několik výstav), rok 1899 strávil jako voják v Bosně, celý další život už však spojil výhradně s uměním. V roce 1899 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes a získal na Vinohradech ateliér po Luďku Maroldovi, ve kterém si o rok později otevřel soukromou malířskou školu. Mezi žáky byli například Karel Němec, Josef Váchal, Martin Benka. V létě s nimi vyjížděl malovat v plenéru, zejména na Křivoklátsko a do Lochovic (v roce 1905 koupil na Křivoklátsku rodný domek českého houslisty F. Lauba a zřídil v něm virtuosovo muzeum). Alois Kalvoda získal v roce 1900 Hlávkovo stipendium, které mu umožnilo studijní cesty do Paříže, na Marnu a do Mnichova. Po návratu vystoupil ze SVU Mánes, stal se spoluzakladatelem SVUM a členem jeho výboru. Vstoupil do Jednoty umělců výtvarných v Praze. K jeho pestrým aktivitám patřila činnost přednášková a publicistická (Čas, České slovo, Moravská orlice, Lidové noviny). Od roku 1907 přispíval do spolkové revue JUV Dílo, kterou také v letech 1909 – 1912 redigoval. V roce 1913 byl spolu s oběma Uprky, Muchou, Jaroňkem, Lolkem a dalšími mezi zakladateli Domu umělců v Hodoníně. V roce 1917 s přispěním ministerské subvence koupil a opravil barokní zámeček v Běhařově na Šumavě. Mohla se tak uskutečnit jeho myšlenka zřídit stálou letní malířskou školu. Běhařov se pak stal do konce života Kalvodovým domovem.
Bytostný krajinář Kalvoda prošel ve své tvorbě několika etapami. Začátky jsou poznamenány plenérismem a jeho českými přestaviteli, Mařákem, Chittussim, Kavánem (krajiny s břízkami, potoky a chalupami, Osiky u Velkých Němčic, absolventská práce, 1897; Krajina, Na potoce 1898; Z Litavy, 1899), krátce naturalismem (Buchlov, Perštejn, 1902), francouzským pobytem s vlivem impresionismu ( Na Marně, 1900). Příklon k secesnímu symbolismu podnítil četné obrazové cykly (typické obrazy Cesta, 1901 a Podzimní slunce, 1902) . Melancholická atmosféra přelomu století, která našla výraz v secesním dekorativismu, vyhovovala malířovu lyrickému naturelu. Vznikala pro Kalvodu typická díla : Vesnička v břízách, Slovácko-1906, Rybník v březovém háji, zimní krajiny (Tání na Volyňce). Po roce 1910 dýchnou z umělcových obrazů ozvěny impresionismu (Slovácká chalupa, Tichý koutek, Pohled od Křivoklátu), malíř se však již dopracoval vlastního brilantního krajinářského výrazu (Macocha, 1928; Zamrzlá tůň, Krajina v zimě), který ojediněle sahá i k expresi (Večer). Při svém lyrickém založení se Kalvoda nevyhýbal ani monumentální tvorbě (obrovské plátno Chodsko a jiné panoramatické veduty) a scénografii ( Prodaná nevěsta, 1915, Její pastorkyňa, Hubička). Pokoušel se i o vlastní divadelní tvorbu (drama Marhovský, 1913, uvedeno v Brně a Hodoníně, lyrická hra Hořec, 1922). Svůj literární talent uplatnil v redakční práci. Spoluzaložil a řídil Umělecký list SVUM, vydal knihu Přátelé a výtvarníci a v roce 1932 autobiografické Vzpomínky.
Jeho rozsáhlé dílo představilo dvacet domácích samostatných výstav a řada expozic, které svými pracemi obeslal. Posmrtná výstava, kterou v roce 1936 uspořádala v Praze JUV, čítala 110 obrazů. Alois Kalvoda vystavoval mnohokrát i v zahraničí ( Vídeň, Berlín, Hamburk, Varšava, Saint Louis, Mnichov, Benátky, Kyjev, Řím, Düsseldorf, Poznaň, Paříž, Pittsburg a další). Jeho dílo je zastoupeno v mnoha našich i zahraničních galeriích a muzeích.
Kalvodovská krajina se stala ve světě výtvarného umění pojmem a ovlivnila generace následovníků. Šlapanický rodák Alois Kalvoda, který dnes patří ke klasikům ve svém žánru, proslavil svým dílem brněnský region.