Albert Kutal

historik umění, vysokoškolský pedagog

9. 1. 1904 Hranice – 27. 12. 1976 Brno

Po maturitě studoval Albert Kutal v semináři prof. Eugena Dostála dějiny výtvarných umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jeho prvním pracovištěm se stalo Moravské zemské muzeum v Brně. Tam byl za významné éry Helfertovy od počátku 30. let zaměstnán v obrazárně (po 2. světové válce jako přednosta). Po jeho nástupu do obrazárny nastal rozkvět tohoto oddělení jak v oblasti sbírkotvorné, tak výstavní. Přes skrovné finanční prostředky promyšlenými akvizicemi podstatně rozšířil fond obrazárny, který se později stal základem rozsáhlého souboru českého moderního umění. V brněnské obrazárně vzniklo také první Kutalovo velké dílo, objevná Výstava gotického umění na Moravě a ve Slezsku (1935). Byla mu pak podkladem k řadě dílčích studií a využil ji i ve své první knižní publikaci Gotické sochařství v Čechách a na Moravě (1941). Ze sbírkových fondů muzea uspořádal Kutal více než dvacítku dalších méně rozsáhlých výstav. V přímém styku s uměním vyzrával Kutalův badatelský talent, neboť každé expozici předcházela soustavná mravenčí badatelská práce, a to jak se sbírkovým fondem, tak v terénu, při soupisové práci ve veřejném i soukromém majetku na Moravě a ve Slezsku. V roce 1937 se A. Kutal habilitoval na brněnské Filozofické fakultě, tématem jeho práce bylo umění doby lucemburské. Období tzv. krásného slohu bylo pak jedním z jeho životních témat. Přednášel na Škole umění ve Zlíně, která i jeho zásluhou vyrostla ve 40. letech v ústav vynikající úrovně. Sám Kutal byl na začátku války totálně nasazen do továrny. Obával se o osud sbírek Moravského zemského muzea, jejich zmizení v Říši. Díky pomoci restaurátorky Heleny Böhmové a dalších kolegů se Kutalovi podařilo brněnské, ale také kroměřížské a vizovické obrazové poklady odvézt a ukrýt na bezpečných místech. Po válce se mohly vrátit na své místo. Kutal pak také z pověření ministerstva školství a kultury podnikal rozsáhlé cesty po Moravě k evidenci a zajištění zámeckých sbírek. Od června roku 1945 začal současně jako soukromý docent svou pedagogickou dráhu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po předčasně zesnulém prof. Dostálovi vedl seminář dějin umění. V roce 1948 byl jmenován řádným profesorem a s tím byl spojen jeho odchod z obrazárny. Pracoviště v něm ztratilo významného galerijního pracovníka evropského formátu. Dění v muzeu a později v Moravské galerii však prof. Kutal stále sledoval a rád se tam vracel.

Na fakultě se tehdy sešla šťastná konstelace historiků umění - Albert Kutal, Antonín Friedl a Václav Richter – která v této epoše určovala badatelský a pedagogický profil brněnské školy. V pečlivě koncipovaných přednáškách a seminářích učil Kutal své posluchače analytickému přístupu ke struktuře výtvarného díla. Jeho semináře byly proslulé. Stal se uznávanou autoritou v otázkách středoevropského umění kolem roku 1400. V době, kdy jedině uznávanou teorií umění byla teorie soc. realismu, prof. Kutal přednášel a psal o krásných madonách a krucifixech, což vyžadovalo i dávku občanské odvahy. Svým studentům věnoval i volný čas na poznávacích výletech, přibíral je k vyhledávací a soupisové činnosti na severní Moravě, sledoval jejich profesní osudy i po skončení studií. Byl jedním z mála českých historiků umění, který se těšil jek respektu, tak oblibě. Publikace České umění gotické (1949), České gotické sochařství 1350 – 1450 (1962) a České gotické umění (1972) vyvrcholily statí o gotickém sochařství (1976) pro Dějiny výtvarného umění v Čechách a na Moravě (ČSAV). Ta však za jeho života nebyla otištěna. Velká souborná díla doplňovala řada monografií, statí a článků v odborném tisku, předmluvy ke katalogům, úvody k výstavám. Vedle gotiky se Albert Kutal obracel k umění 20. století. Nejbližší mu byli jeho osobní přátelé Antonín Procházka a Jaroslav Král (viz A. Procházka, J.Král), jimž věnoval obsáhlé monografie. Soudobé umění sledoval kriticky, jako teoretik Skupiny výtvarných umělců v Brně usiloval o podporu progresivní moderní tvorby v regionu, spolupracoval s Václavkovým Indexem. Prostřednictvím časopisu i osobně se zasazoval také o vytvoření důstojného prostředí a zázemí pro kulturní hodnoty, soustředěné v muzeích a galeriích, i pro odborníky, kteří s nimi pracují. Jeho koncepční pojetí galerie nejen jako výstavního prostoru, ale hlavně jako ústavu s odborným posláním dodnes nezastaralo.

Profesor Kutal byl přední osobností moderní české uměnovědy. Jako první zhodnotil v širokých souvislostech naši sochařskou školu 14. a 15. století. Jestliže je dnes ve světě naše gotika chápána jako svébytný a v nejednom ohledu vývojově podnětný celek, zasloužil se o to značnou měrou právě Albert Kutal. Dokládá to i udělení proslulé Herderovy ceny z roku 1976, kterou však laureát už ve Vídni nemohl osobně převzít.